Láska všetkými desiatimi

Ťuk ťuk ťuky ťuky a šup nový papír. Venkovská dívka a sebevědomý pojišťovák to společně rozjedou na šampionátech ve psaní na stroji. Nejprve ona projde výběrovým řízením na post sekretářky, on se projeví jako sympaťák, který se ovšem dokáže v nečekanou chvíli chovat jako idiot, společně pak začnou trénovat její rychlost psaní a samozřejmě k sobě začnou mít výrazně blíž. Jenže on je jaksi citově vyprázdněný a ona už nechce být šedým kopytem stojícím v koutě. Retro atmosféra je moc fajn, optimismus na nás vyskakuje, mnohé situace jsou sympaticky vypointované, ovšem dvě hodiny byly přeci jenom krapet moc (což platí i o samotných soutěžích ve psaní na stroji) a kouzlo se postupně vytrácelo. Mezi naším duem to navíc úplně nejiskří. On by totiž občas zasloužil proplesknout, což souvisí i s uměle vyvolaným konfliktem v druhé polovině snímku. Herecky je to solidní, rychlé střihy na koncentrované výrazy a hbité prsty kouzelné. Tři až čtyři hvězdy. (18.12.2018)

Osobně je pro mě francouzská kinematografie trochu nudná. Horory se táhnou jako páchnoucí vzduch, dramatům chybí šťáva a komedie mě nikdy nebavily. Tohle dílko je ale oproti tomu skutečným mistrným pohledem na lásku, na touhy, na životní cíle a na dobové kostýmy a výpravy (které se vskutku zadařily). Ústřední pár působí tak, jak má takový pár působit, a vy už od 20 minuty řvete: "Dej jí, krucinál, pusu!" A ačkoli se nedá říct, že by vás vygradování děje nějak překvapilo, chybí tomu zaplaťpánbůh ty klišovité zrůdné kydy, které tak hojně využívají za mořem, čímž se z toho pro mě stal jeden z nejlepší romantických počinů posledních let! (24.07.2013)

Francouzské retro komedie jsou něco, co zkrátka zbožňuju. Pokud hlavní roli hraje Déborah Francois (ať žije První den zbytku tvýho života) a v jedné z vedlejších rolí se objeví Bérénice Bejo (Artist, ach), tak jsem mírně ovlivněná a mé hodnocení je ryze subjektivní :) On šéf, ona jeho roztomilá sekretářka, co během hodiny odpraví skartovačku. Bude jim to klepat stejně skvěle jako ona umí ťukat do psacího stroje? Odpověď asi znáte. Trochu mi vadí obsazení hlavní mužské role, protože Romain Duris je v mých očích spíš trochu hajzlík. Scéna, kdy přijede snoubenka na rodinnou večeři je zkrátka k sežrání. Možná dokonce jedna z nejlepších. Hudba, herečky, francouzský humor a láska ve vzduchu s vůní pásky ze psacího stroje si mě získaly. (05.08.2013)

Na stroji umím psát všemi dvěma prsty a to rychlostí 8 úderů za minutu s maximálně šesti chybami. Pochopil-li jsem správně pravidla této soutěže tak bych byl s výkonem -598 úderů za minutu světovým rekordmanem - jen otočit znaménko. Jsem prostě talent a mám rád sportovní filmy, takže tohle se mi celkem líbilo a ještě mne to poučilo. Netušil jsem totiž, kolik toho musí naběhat, najezdit na kole a nahrát na klavír adeptka světového titulu. Je to zkrátka dřina a výkony za stroji byly fascinující, ale ta romantická zápletka byla spíše nic než moc a daleko více než hlavní dvojice mne zaujala tradičně vynikající Bérénice Bejo. (15.12.2015)

Kromě své pohodové atmosféry a půvabné elegance připomínající filmy z poloviny minulého století mě Populaire bohužel ničím nezaujalo. Příběh byl velmi jednoduchý a předvídatelný a i nevšední téma soutěže v psaní na psacím stroji mě po chvíli taktéž začalo nudit, obzvlášť když výsledky soutěží ničím nepřekvapovaly. Déborah Francois se do hlavní role výborně hodila, zato nesympatický Roman Duris mi výrazně znepříjemňoval celý zážitek. Film mi připadá docela zbytečný a asi velmi brzy na něj zapomenu, ale své diváky si jistě najde. (31.01.2014)