Láska všetkými desiatimi

Všemi deseti přiznávám, že jsem doopravdy nečekal tak skvělou podívanou! Hodnoťte si, jak uznáte za vhodné, ale nemůžete popřít, že film splňuje všechny podstatné atributy. Zamiloval jsem se do cvakání psacích strojů, oblíbil jsem si obyčejné hrdiny, užíval jsem si vtipný humor, který rozhodně není založený na sprostých slovech, urážkách apod. a ještě víc jsem se vyžíval v podobnosti Déborah François s Audrey Hepburn. Pro mě naprosto excelentní zážitek, kam se hrabou zbytečně přeplácané a všemi vychvalované hity. Doporučuji všem, co si chtějí zpříjemnit nějaký ten večer! (27.01.2014)

Ťuk ťuk ťuky ťuky a šup nový papír. Venkovská dívka a sebevědomý pojišťovák to společně rozjedou na šampionátech ve psaní na stroji. Nejprve ona projde výběrovým řízením na post sekretářky, on se projeví jako sympaťák, který se ovšem dokáže v nečekanou chvíli chovat jako idiot, společně pak začnou trénovat její rychlost psaní a samozřejmě k sobě začnou mít výrazně blíž. Jenže on je jaksi citově vyprázdněný a ona už nechce být šedým kopytem stojícím v koutě. Retro atmosféra je moc fajn, optimismus na nás vyskakuje, mnohé situace jsou sympaticky vypointované, ovšem dvě hodiny byly přeci jenom krapet moc (což platí i o samotných soutěžích ve psaní na stroji) a kouzlo se postupně vytrácelo. Mezi naším duem to navíc úplně nejiskří. On by totiž občas zasloužil proplesknout, což souvisí i s uměle vyvolaným konfliktem v druhé polovině snímku. Herecky je to solidní, rychlé střihy na koncentrované výrazy a hbité prsty kouzelné. Tři až čtyři hvězdy. (18.12.2018)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)

Tak vůbec to nebylo na motivy Pygmalionu, že? Ale jinak příjemná a sympatická romantická komedie, fajn herci a tak. Nikdo "vůbec nečekal" nic z toho, co se tam stalo, ale i tak to byla dobrá podívaná a oddechovka s řadou vtipných okamžiků. Nejlepší postava byl ale stejně ten Američan - kamarád Louise. Ale jinak obdiv... takhle rychle psát technikou kroužícího orla, to je úctyhodné. Většina lidí píšící tímto stylem opravdu krouží nad tou dnes už klávesnicí:) (29.07.2013)

Dějově prosté a vrcholně předvídatelné snímky ze sportovního prostředí mám rád a vzhledem k tomu, že o nudných sportech jako box, baseball či hokej již byly natočeny desítky filmů, tak proč si pro změnu neužít adrenalinu při Mistrovství světa v datlování :) Zvláště když datlice reprezentující zemi galského kohouta byla až nestoudně šukézní, silně charismatická a herecky přesvědčivá Deborka. Čtenář Flauberta, trenér datlování a ... no kdo asi... sice mohl mohl být někdo, kdo vlastní nějaké to charisma a ne toporný Románek s výrazem "dej mi ranu" Zvěřiny (ano, toho z Václaváku). Ale budiž. Přeci jen šlo o rychlé prsty našich datlic, takže v brakovém a neoriginálním žánru jakým romcom bezesporu je nebudu kritizovat něco jako předvídatelnost děje, poctivou dávku klišé a mávnu paží i nad tím Románkem, už jen proto, že vítězná datlice Deborka to z větší části táhla i za něj a ta chémie nakonec vlastně fungovala. V neposlední řadě musím rovněž vychválit nesmírně vydařený vizuál a retro atmosféru, hudební složku a velmi dobře natočenou milostnou scénu (na romantickou komedii), kde mi konečně došlo, že frantíci když se mají rádi, se narozdíl od amíků muchlují hambatí a i divák z toho něco má. Jupííí. 80% (distributor nezklamal a debilní český název na odpad!) (05.07.2013)