Späť v hre

Sypmaťák Clint možno vo svojom poslednom filme, no ako vždy vo veľkom štýle - suchý humor a hlášky, ktoré z jeho pier znejú úplne lahodne. K tomu jednoduchý príbeh, kde rodinné hodnoty prevyšujú aj nad láskou k baseballu. Postavy robia z tohto filmu nadpriemerne dobrý a oddychový film, pretože na to, ako zahrali Justin a Amy, sa veľmi príjemne pozeralo. A Clint je skrátka legenda. (14.05.2013)

Je toho víc, co bych chtěl k tomuto filmu říct, ale nevím, kde začít. Tak to vezmu hezky popořadě. Jsem moc rád, že se Clint Eastwood rozhodl ještě jednou vrátit před kameru, protože ať už byl snímek Gran Torino jakkoli famózní a dechberoucí, je dobře, že tato legenda stříbrného plátna odejde do filmového důchodu jinak, než v přesně padnoucím obleku a v pohodlné rakvi. Zpátky ve hře, je film, který i přes svá vážnější témata pohladí po duši a je to tak trochu návrat ke klasickým Eastwoodovkám ze 70. a 80. let. Robert Lorenz určitě pobral spoustu talentu, ale je vidět, že ho v některých scénách vedla ruka Clinta Eastwooda, protože jeho styl režírování se nezapře. Navíc, Clint se na filmu podílel i jako producent a už v úvodních titulcích mě uklidnila informace, že snímek je z dílny studia Malpaso. Prostě Eastwoodova tradiční sestava (střihač Joel Cox, kameraman Tom Stern atd.), jen bez hlavní hvězdy v režisérském křesle. K filmu. Pohoda, klídek, spousta skvělých hlášek, které trousí veterán Gus (Eastwood), jenž není schopen zacházet s moderní technikou a věří svému starému, proklatému nosu. Je to poloslepý vyhledávač talentů, který dá na svou intuici a ještě jednou chce zažít pocit morálního (?) vítězství a do toho všeho se možná usmíří se svou dcerou Mickey. Tu hraje Amy Adams a je jedním slovem prvotřídní. Plus sympaťák Timberlake, charakter Goodman a také Robert Patrick. Ve filmu se opět mihne i Eastwood Jr. - Scott. Ten by jednou mohl vykročit v otcových šlépějích, protože talent určitě má. Není to dokonalý film, má i svá hlušší místa a pár klišé, ale vnímavý divák si přijde na své. Eastwood zde ukáže v plné nahotě své zdravotní indispozice, jimiž ve filmu trpí a proto snímek vypadá tak reálně. Je skvělé ho ještě jednou vidět klít a dokonce v baru vystartuje na o čtyřicet let mladšího týpka. Prostě je to pořád ten málomluvný, ale i vtipný mrzout, jakého tak dobře známe. Stejně jako například v MDB či GT, si jeho postava nese v duši tíživé trauma z minulosti, se kterým se stále nemůže vyrovnat. Je to spíš na tři a půl hvězdy, ale za Clinta a jeho odvahu ještě jednou se postavit před kameru, zaokrouhluji s klidným srdcem nahoru a zvedám palec. Děkuji, pane Eastwoode. (15.01.2013)

Jedna z mnoha amerických filmových pohádek, tentokrát o komplikovaném vztahu otce a dcery na pozadí baseballu, kterému člověk jako většinou vždycky nemusí rozumět. Celkové vyznění sráží velmi volné tempo v prvních třech čtvrtinách, na druhou stranu film táhne nahoru i v tomto věku virtuózní Clint Eastwood. (28.04.2013)

Mnohokrát se mu jako asistent režie díval přes rameno, aby viděl, jak vypadá práce filmové legendy. Nyní ho postavil před kameru, aby ho (podle mnohých jazyků a snad i Mistra samotného) diváci mohli už prý skutečně naposledy obdivovat. Debutující Robert Lorenz režíruje Clinta Eastwooda, který mu to výrazně usnadňuje. Jeho postava je znovu prototypem zahořklého a protivného hrdiny. Věkem ošlehaná tvář, tradiční škleby a vyšeptalý hlas podporují úsporný herecký výkon, kterým dává jasně najevo, že se už dávno nemusí lopotit s grimasami tvrdého chlápka jako za mlada. Za onou vnější jednoduchostí se pak ukrývá poměrně složitý portrét zapšklého dědka, který nedokáže hovořit s jediným potomkem. Příběh tak nenabízí pouze sportovní souboj na několika liniích o nadějného pálkaře před blížícím se draftem. Scenárista buduje nenápadně vygradovaný dramatický oblouk a předkládá nespočet neodolatelných suchých hlášek, které z Eastwoodových úst tak rádi slýcháváme. Lorenz po vzoru svého mentora ví, které momenty podtrhnout, ve zkratce dokáže vypíchnout podstatu charakterů svých postav. Vypráví pozvolně a soustředěně. A hezky postaru. Nelze však samozřejmě opomenout ani místa plná klišé, šťastných náhod a setkání, která vždy dopadnou ryze americky (nejvíc asi vyčnívá neznámý nadhazovač, který zesměšní namyšleného pálkaře). Na Evropana zdaleka nedolehne ani opojení americkým národním sportem, kdy lidé na potkání sypou z rukávu baseballové statistiky a soutěží, kdo vlastně dal v pětasedmdesátém v rozhodujícím zápase sezony homerun. Osobně to netuším, ale vím, že mi tenhle kousek i přes pořádnou vypočítavost sedl!! (22.03.2013)