Když Burian prášil

Padající talíře ze zdi, které shazuje zámecké strašidlo z obrazu, pradědeček Prášil. Vlasta Burian coby nejlepší střelec holubů. A opět nechutně slizký a každému do prdele vlezlý Oldřich Nový, který tak lže, až se dozví, že má čtyři rodiče. Ve svém žánru se jedná o jednu z nejlepších komedií, na které se ovšem podepsal zub času. [6469. hodnocení, 131. komentář, 81%] (16.11.2021)

Výborné. Vyřízeno k dennímu pořádku. Kochal jsem se, jako Kocharowski. Pochopitelně ptákovina, ale na rok vzniku sladká. Vůbec přemýšlím, jak se filmovým tvůrcům ve válečné době podařilo úplně vytěsnit jakýkoli německý, natož pak okupační, prvek z prakticky veškerých filmových zpracování. Dokonce se neobjevuje ani jediný německý nápis. 85%. (26.03.2010)

Roztomilá černobílá komedie, tentokrát s Burianem, který neválcuje všechny okolo, ale komediální talent plnými hrstmi naplňuje také Oldřich Nový. Poměrně maličká role Čeňka Šlégla je nezapomenutelná a komorník, který "že by odešel z hospody už před půlnocí?", v podání Václava Trégla, je prostě klasika. (25.04.2015)

Skvělá komedie, ale bohužel z ní číší exhibicionismus Vlasty Buriana, který si je vědom své ceny. Viz název filmu. Při scéně s loveckou hostinou jsem si představovala, že takhle podlézavě se chovají kolegové herci k samotnému Burianovi. Každopádně film ustál hned několik hereckých hvězd, což ukazuje na skvělou režii. Na těchto starých filmech je vidět, že kinematografie nikam nepokročila ani po technické ani po scenáristické stránce. Vše už bylo vymyšleno v první polovině dvacátého století. (12.05.2015)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)