Ať žije nebožtík

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)

Hugo Haas, pre mňa novinka svetovej kinematografie, počul som o ňom veľakrát, ale až teraz som mal šancu pozrieť si nejaký jeho film, a narazil som akurát na tento. Veľmi pohotový herec s vynikajúcou mimikou v tvári, komediálny a vtipný, inteligentný a prispôsobivý situáciám. Hoci je to veľmi predvídateľné, a zápletka na dnešnú dobu totálne jasná, musím uznať, že na tú dobu to bolo zaujímavé, v tej dobe to bolo proste "in" tak ako je to zobrazené vo filme, iná psychológia ľudí, podvedomie, všetko bolo iné, a preto to treba rešpektovať také, aké to bolo vtedy, ľudia boli iní, pohotovejší, neposraní internetom, mohli si žiť vo väčšej slobode, inkognito, a to bolo krásne, a vidieť to aj na chovaní tých ľudí, boli akoby čestnejší, to, čo dnes považujem za normálne, a pritom je to choré, to vtedy morálka nechápala a nepovažovala ani zďaleka za akceptovateľné, a istým spôsobom to na mňa pôsobí sympaticky, lebo návraty do minulosti v istom ohľade sú vždy prospešné, preto je dobré udržiavať si kontakt aj s umením, ktoré tu bolo pred 100 rokmi povedzme, malo to svoj charakter, svoje črty, a povahou to môže obohatiť dnešný svet a dnešné umenie, a hoci ľudia 21.storočia vôbec nerozumejú vtedajším manierom, spôsobom či až suchému až (nikto by možno povedal) "trapošáckemu" "no-dovolte"-humoru, predsa si myslím, že tento typ vtipu je krásne jednoduchý, nenásilný, nevtieravý a úplne zmysluplný tak, ako je. Nenápadná paródia na Hitlera s čaluníkom za závesom, výborne zahratá scéna s novou a tlustou učiteľkou spevu (vyjde zo skrine? geniálne... :D), potrhlé až šibnuté správanie hercov, seba-výsmech, maličký obrázok na stene, ktorý tam ešte príde(? lol), nastúpenie do auta a okamžité vystúpenie z neho, rýchle a neurotické, ale zároveň uvoľnené pohyby Haasa, jeho gestikulácia, seba-irónia, a pripečená nežná alibistická kvázi-namyslenosť, a ego prifarbené zámerne sarkasticky do krásne spupného rozmaznaného extrému, vtipne ukrytý alibizmus "keby dačo tak ja nič", proste to všetko pospolu s jemnými pokornými úsmevmi krásnych žien toho obdobia (Adina Mandlová - tieto "tety" by sa mi pred 15 rokmi vôbec nepáčili, ale silikónové storočie dneška mi dokázalo zhnusiť niektoré dnešné ženy až natoľko, že som presedlal na minulé storočie.. lol) to všetko dodáva filmu ten tichý šarm, gýčovú nežnosť, ktorú začínam milovať, a pre toto všetko je to jeden skvelý, intelekt ohohacujúci film, a tak si tento maličký klenot umenia treba zachovať v zamknutej zásuvke!! peace! (15.02.2012)

V předválečných filmech mám mezery a tohle byla jedna z nich, Hugo Haase navíc znám jen z Bílé nemoci (dr. Galén) a z Fričova Švejka (dr. Katz). Tady mne příjemně překvapil svou komikou v roli synovce - flamendra a svůdníka krásné Adiny Mandlové. Osudová záměna rentgenových snímků odstartuje vodopád Haasových skečů (splacení dluhů v loterii, kdy z vítězného věřitele vytáhne dalších 1100 Kč) a převleků - mj. i za Hitlerova čalouníka s knírkem, učitelku zpěvu, či neviditelnou hodnou holčičku. Některé scénky jsou inspirované ještě v němém filmu - třeba vzájemné polévání s hostem v hospodě a pak pomsta zapojením hadice s vodou za jeho krk. I přes občas vylouděný úsměv mne však Haasova one man show tolik nebavila jako snímky s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=w4qdchmCS2Q (08.05.2012)

V 30. letech se u nás točilo hodně komedií. Některé zapadly, jiné jsou vychvalované, jako Ať žije nebožtík. Bohužel nevím, proč se tenhle nezáživný kousek dočkal takové popularity. Haas měl mnohem lepší filmy.  Zápletka je naivní, film nudný, smát se tu moc nedá, a nebýt toho psa, tak bych musela s hodnocením ještě níž. 20%. (21.11.2021)

Podobný námět jako u Antona Špelce, aneb co si počít, když přežijete vlastní smrt. Haas v mých očích není tak dobrý jako Burian, alespoň co se týče komedie tak ne a i proto je tenhle film slabší. Geniální moment je opilecký telefon psovi, jinak jsem vtip dost často postrádal. I přesto že Hugo Haas se hodně snažil. (27.11.2012)