4 dni v máji

Berlín padl, vůdce německého národa se odebral na věčnost a každým dnem se očekávala kapitulace německých branných sil. Do boje se už nikdo nehrne, komu by se chtělo umírat těsně před koncem války. Vlastně už zbývá jenom úklid. Skupina německých vojáků, kteří se shromáždili na břehu Baltu, se nicméně Rudé armádě vzdávat nechce. Neláká je vidina proslulých sibiřských lágrů a nucených prací. Kalkulují s únikem lodí do Dánska, kde britské zajetí skýtá podstatně příznivější budoucnost. Sovětský kapitán na ně nenaléhá. I on žije vidinou brzkého příměří a riskovat střet s desetinásobnou přesilou se mu nechce. Navíc má svých starostí dost. Jeho skupina se usadila v sirotčinci a jeden německý chlapec by rád zažil boj na vlastní kůži a získal nějakou tu vojenskou slávu. 4 dny v máji je komorní válečný snímek, kde víc než o velkolepý epický obraz bitevní vřavy a válečné techniky jde o intimní zobrazení osobních dramat lidí, kteří se musejí vyrovnat se ztrátou dosud známého světa, s novou odpovědností a především s tím, jestli a za co umírat na samém konci války. Je to na první pohled nenápadný, ale emočně působivý snímek, který se mi vryl pod kůži. Celkový dojem: 90 %. (03.03.2021)

Tak jako film spěje ke svému finále, tím více si uvědomujete, jak se nesmí zapomenout na hrůzy války. Jenže, ono to moc dneska nikoho nezajímá, dějepis ve školách hrůza a děs a nová generace žije ve své bublině, tvořené všemi vymoženosti techniky. Mohla by znát, kdyby chtěla...absurdita konce války na zámečku paní baronky, která z něj vytvořila sirotčinec a dospívající kluk Peter, zoufale se snažící stát se bojovníkem. Přicházejí Rusové, osm vojáků, pak přesila Němců, a nikdo už bojovat nechce. Sonda do života mužů trmácených válkou, jedna láska a ožralý velící blbeček. A vy víte, že takových příběhů se klidně stalo mnoho a z toho mrazí. Výborný Alexej Guskov i představitel malého Petera, všechno jeho zoufalství i vztek jste mu prostě věřili. (19.09.2020)

Válka papírově zkončila, ale vojáci jsou pořád v uniformách a pořád mají zbraně v rukou. Touha po ženách a odpočinku je ale kousavější než kdy jindy (a stále je obtížnější je ji uspokojit). Jedinou možností, jak se uvolnit, je střílet. A to neplatí jen o ostřílených vojácích, kteří prošli celou frontou, ale i o mladých "začátečnících", jako je sirotek Petr. Závěrečný boj Rudé armády proti zbytku trestního praporu Rudé armády podporované stovkou poražených Němců je zřejmě buď důsledkem "podivné" ideologie posledních let nebo stále oblíbenějším přepisováním dějin. (18.10.2016)

Byť se tvůrci zaštiťují skutečnou událostí, já se upřímně nemůžu odhodlat uvěřit tomu, co se děje v závěru. Co jsem našel, i odborné kruhy jsou, jak se diplomaticky říká, v této otázce nejednotné. Kdybych to bral opravdu jako příběh samotný, v jiné době než v květnu 1945, kdy Rusové oplatili Němcům jejich freundschaftsbesuch, pak bych patrně jen sršel chválu. Tou srším i tak, až na těch posledních cca 15 minut, kterým, to se přiznávám, jednoduše nevěřím v konkrétním čase a místě. Tím nemyslím dnes tolik "populární" osudy německých žen na konci války z rukou Sovětů (ale i jiných armád, teprve teď začínají nesměle vycházet práce o tom, že např. Američané se k Němkám, ale třeba i k Francouzkám nechovali o mnoho lépe, a samozřejmě jeden by nikdy neměl zapomínat, že násobně více to samé dělali naši nynější západní přátelští sousedé v předchozích letech na okupovaných územích), ale ta konfrontace vrcholící opravdovým bojem mi připadá velmi nevěrohodná a pro mě trochu kazí dojem z předešlého filmu. (21.03.2021)

Záležitost, která i přes veškeré snahy být velkým filmem, tak trochu spíše vypadá jako nějaká patlanina všeho možného. Zase abych nebyl tak krutý. Film je dobře natočený, jeho hudba je docela zvláštní protože někdy zní jako francouzské melodrama a někdy jako špatný český film. A samotná i ta kamera v rámci obrazu vypadá dost zvláštně. Příběh docela je fantasmagořina, ale zase na jednu stranu je to zajímavý příběh z války. Tím to asi končí. (10.02.2021)