Vlčí děti

Možno nie úplne najlepší anime film aký som videl, ale určite anime film, ktorý som videl najviac krát. Každé pozretie je pre mňa ako výlet za účelom "psychohygieny". Zasmejem sa, som v napätí, uroním slzu a môžem sa vrátiť späť do reálneho sveta. V mojich očiach je Hosoda dôstojný nástupca Mijazakiho. (25.01.2019)

Krásně civilně podaný příběh s fantasy námětem, který ale netvoří středobod vypravování. Je to vlastně celkem jednoduché rodinné drama o ovdovělé matce, která se snaží postarat o své děti. To, že se dítka mohou docela spontánně měnit ve vlčky můžete zpětně chápat jako metaforu všeho možného. Od politicko-rasové segregace, až po hledání vlastní sexuální identity. Během snímku ale nic takového neřešíte a necháváte se unášet koktejlem krásy a krutosti, lásky a nenávisti, radosti a zoufalství. Prostě život, znáte to... :-) Skvělé 4*. Audiovizuální zpracování je perfektní! (26.03.2014)

Ten uvod je sialeny. Niekde medzi vazne mienenymi scenami velkeho odhalenia povodu chalana, medzidruhovou erotikou a ulovenym bazantom za zvukov tklivej hudby som myslel, ze pozeram na nejaky spin off Twillightu. Alebo parodiu nan. Po akoze mrazivej a tiez neskutocne zabavnej scene smrti jedneho hrdinu som si bol isty, ze to nemoze brat vazne a niekto si tu robi srandu. V tomto style to este chvilku pokracovalo a uz som bol zmiereny s tym, ze Batman a Robin dostal animovanu konkurenciu. Naozaj som nevedel v sebe udrzat smiech pri caznych scenach. Potom sa to vsak zlomi a niekedy od prekrasnej sceny, ked sa chlapec pyta, preco su vlci stale zaporaci to chyti spravnu naladu a odkryje sa jeden vynikajuci film o tazkostiach dospievania vychove inych deti. Je tam hromada silnych scen aj feel good nalady. Preto je strasna skoda, ze tych prvych zhruba 20 minut je tak teroristickych. 8/10 (27.05.2020)

Rozpačité dojmy z tejto japonskej rozprávky. Asi mi chýba kontext, no prišla mi veľmi zvláštna a párkrát sme sa s priateľkou pri pozeraní prichytili pri určitom "wtf" momente s podtitulom: To smáď tí autori nemyslia vážne. Vlčie deti nebudú mojim obľúbeným animovaným filmom. Mal pekné momenty, no je až príliš zvláštny. (01.10.2018)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)