Anton Špelec, ostrostrelec

Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (06.11.2005)

"Toníku, nepij tu kořalku! Víš, já tě znám, jak se napiješ trochu toho, tak seš potom zvíře. - Zvíře. Ty mě moc nevokřikuj, že jo. Ty máš medaili, já nemám. No tak. Liguére! Ty, dekorovanej."... "Já jsem se těšil na tu medajli, daj-li medajli, nebo nedaj-li"... Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=BL9AOGq4a60&feature=related "Prohlašujeme svorně, že císařpán není vůl, že je korunovanej"... (16.10.2011)

Asi můj nejoblíbenější Burian vůbec. Vedle skvělé komiky velmi oceňuji některé scény, natočené dle vzoru němého filmu (však také v roce 1932 byl zvukový film pořád ještě relativně v počátcích a mnozí režiséři měli s němým filmem bohaté zkušenosti). "Posaďte se, Kukačko." - "Kuku" - "Co to je, to se vyhodí, ty hodiny se vyhodí, přece nenecháme urážet hosta!" (29.07.2017)

"No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu mejdajli napřesrok, no." Další uniformovaná role Vlasty Buriana a do dnešní doby naprostá filmová pecka, po vojensku řečeno, s kulometnou salvou nejrůznějších hlášek a to od začátku až do konce. Očekávat vyznamenání, které nakonec vlivem nedostatku medailí uděleno nebylo, by vykolejilo snad každého. Obzvlášť Antonína Špelce s tváří Vlasty Buriana, který se s tím popral s vůlí a charakterem sobě vlastní. Jaroslav Marvan samozřejmě opět výborně přihrával a tak kdo z diváků si chce pošramotit bránici, u tohoto snímku má možnost? Co se týče vtípků o císaři pánovi, velkým konkurentem není nikdo jiný než samotný Jára Cimrman, ale co si budeme povídat, na Toníka Špelce prostě nemá. Výrazným projevem je vizuální zastavení času hrůzou po vznesení urážky císaře. Lépe vyjádřit dobu už nešlo. Ono vůbec se dá říci, že v tomto snímku jsou nejlepší scénky z útrob restaurace, hospody či nálevny, jaké kdy byly natočeny. A to je v českém filmu konkurence ohromná a to nejen z tvorby Vlasty Buriana. Tradičně samozřejmě nechybí ani písnička pro tento film, která prostě nesměla chybět. Film z roku 1932 a vůbec nestárne. Svým způsobem jsou mnohé hlášky nadčasové, což znamená, že hodně řeknou nebo alespoň naznačí i dnes. "Když má bejt pořádek, tak se račte postarat, abych měl medaili. Račte prominout při vašem vzdělání." K tomu už nelze nic víc dodat. Komedie, parodie i zesměšňování, či jak se dnes říká satira, mající stále svou zábavnou hodnotu a to i historickou výpověď své doby. A Vlasta Burian opět potvrdil, že na to prostě měl. (22.02.2021)

Filmy s Burianem pan Frič uměl. Marvan výbornej. Tak cvičil a… Tak tohle zpívával dědeček! „Liguére!“ A to je vo průser… Ty pera! „Žádnýho sklenáře!“ To byla řežba! „Stolice! Soudnice!“ Sou návrhy… Plachta bavil. „Jéžiš, tomu bych to přál.“ Hodiny! To jsem celej říčnej, jak tohle provedou. „Naučíte se papírnictví.“ „Vemte si Únor.“ Ty dokukáš… Nepřežije… Vždyť nesedí. Nebude mu smutno, ne ne. Všechno zlý je po něco dobrý. Co je psáno, není vždy dáno. „Nikoho nezaklínej a pojď mně otevřít, nebo ti rozbiju vokno.“ „Copak si pánové tady hrajete na moly?“ Jó, rodinný dědičný třenice… Burian byl vlastně jeden z mála, co zažili svůj vlastní funus… Tam-tady-tam. (05.01.2018)