Réžia:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrajú:
Vlasta Burian, Růžena Šlemrová, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Dréman, Ella Nollová, Karel Postranecký, František Kreuzmann st. (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Nejzdařilejší ze série burianovských komedií, natočených v třicátých letech, pojednává o tom, co způsobila urážka císařského majestátu, a o snaze vyhnout se trestu. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků Vlasty Buriana. Stejnojmenná píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. Růžena Šlemrová zde výjimečně ztvárnila jinou roli než obvyklou dámu z lepší společnosti. Výborný a netypický je i Jindřich Plachta. Podle jevištní frašky E. A. Longena "Už mne vezou" natočil nestárnoucí komedii, která je nadšeně vítána už několikátou generací diváků, režisér Martin Frič v roce 1932. (Česká televize)
(viac)Recenzie (192)
Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. ()
Krásný film, také bych ho řadila k těm lepším dílům pana Buriana. Velice mile mě překvapila paní Šlemrová...ještě to nebyla ta úchvatná panička, ale bezvadná, obyčejná manželka. A nezapomenu ten maličký moment,který mě, ani nevím proč,zaujal - kde podle mě si tu vteřinku ukradla pro sebe...a to, když přijde Anton jako svůj bratr. To kratičké špitutí, něco jako: "Tys tu ještě scházel!" Líp to říct nešlo. ()
Kovaný profesionál Martin Frič natočil nejlepší film Krále komiků. S Vlastou Burianem to přitom určitě nebylo vůbec jednoduché, jeho cit pro improvizaci a mimika, kterou zakrýval všechny ostatní, i ta se musela vhodně použít. A v příběhu ostrostřelce, co svou medaili nedostal, šel až na hranici svých sil. Výborný spád filmu a Burianova exhibice, díky tomu snímek pobaví i dnes. ()
"Tak se tedy omlouvám Císař Pán není vůl on je korunovanej" parádni komédie Anton Špelec, ostrstřelec Martina Friče je i po 80 létech zábavna komédie plná výborných dialogů a lehce šíleného děje, jeden lepší herec vedle druhého V. Burian, J. Marvan, T. Pištěk, R. Šlemrová. Asi si poručím Liguére a kouknu se na to s chutí znovu. ()
Z dnešního pohledu přespříliš sebejistá stopáž, během které toho na diváka kromě záživnějšího začátku a pak až konce příliš nečeká a ani Vlasta Burian tu není v nijak zvlášť sympatické roli. Navíc za celou dobu vystřílí dobrých vtipů zhruba tolik, co ran v hospodě, kde urazil starýho Procházku. Snímek je zajímavý tím, že v něm ještě doznívá němý film, což je znát na děravějším scénáři, dialozích i herectví, které má často blíž k divadlu, a to ještě ochotnickému, než k filmu. Za mě slabý film i na tehdejší dobu, kdy už vzniklala kvalitnější díla. ()
Galéria (26)
Fotka © Meissnerfilm
Zaujímavosti (13)
- V epizodě si Špelec (Vlasta Burian) objednává kořalku slovy „liqueure“. Toto slovo se píše „liqueur“ a pochází z francouzštiny a jeho správná výslovnost zní „liké“ s neznělým „r“ na konci. Likér je sladký alkoholický nápoj, často ochucený ovocem, bylinkami, kořením. Slovo kořalka, které ve filmu také zazní, má původ v Polsku, tam to ovšem nebyla kořalka, ale gorzałka a toto slovo bylo v polštině odvozeno ze slova „gorzeć“, což znamená „hořeti“. Dříve, když se alkohol pálil po domácku, používal se jako test jeho kvality i míry množství jedovatého metylalkoholu právě test zapálením a sledováním barvy plamene. (sator)
- Skladba „Už to máme hotový“ vyšla v tištěném provedení v edici „Sbírka lidových popěvků“ pod číslem 160, jejímž vydavatelem byl nakladatel Ferry Kovařík. Ryla a tiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Zajímavostí rovněž je, že zde byl film uveden jako „Tonda Špelec - ostroštřelec“. (Dymnik)
- Anton Špelec (Vlasta Burian) používá v rozhovoru s Kukačkou (Jindřich Plachta) pro slovo kriminál slovo „orláb“. Jedná se o zkomoleninu německého „urlaub“, tedy „dovolená“. (sator)
Reklama