Prokletá vesnice

Práca v mýtnom domčeku diaľnice bohvieaký príjem nezaručuje. Ak sa k tomu pridruží obťažovanie násilníka, mladá žena aj s kamoškou jednoznačne opustia toto nevýnosné a nebezpečné povolanie. Za našetrené peniaze rozbehnú živnosť na predaj textilu. Veľké podnikateľské plány zakapú na biednom objeme predaja. Rozhodne to nechcú vzdať. Chopia sa preto šance privyrobiť si, vidinou veľkého dedičstva jednej z nich. O vlastnej rodine nevie skoro nič. I vyberú sa do odľahlej dediny, na miesta jej útleho detstva. Nevedie tam ani riadna prístupová cesta. Miestni sú mlčanliví a neprístupní. Cintorín je plný hrobčekov maličkých detí. V centre ich záujmu je opustený dom - túžený predmet dedičstva. Do zdanlivo jednoduchej záležitosti sa začne zamotávať čierna mágia, prekliatie, temná minulosť, zjavenia duchov. A túžba usporiadať veci tak, aby sa všetko napravilo späť do normálu. Žiaľ bez obetí to nejde. Atmosférická dramatická záležitosť z Indonézie. Pracuje s miestnou mytológiou. Nemá to hororovú ani desivú atmosféru, skôr mierne znepokojivú. No nevadí to. Sledovať príčiny a následky rodového prekliatia je totiž celkom zaujímavé. (26.10.2020)

Tahle indonéská záležitost obsahovala takové díry v logice, že by se v nich pohodlně ztráceli sloni i těžká stavební technika, přesto mě dění v džungli ztracené vesničce paradoxně velmi bavilo. Já jsem se vlastně bavil už od začátku, když mi rozhovory mezi Mayou a Dini evokovaly palbu z MG 42 (přičemž se děvčatům ani na moment nepřehřívaly hlavně). Na rozdíl od amerických neustále marně opakovaných snahách o horor, jsem tady narazil na velmi slušnou tísnivou atmosféru, kvalitní námět, a kdyby nebylo vážně poškozené logiky, mohla to být slušná pecka. (02.12.2020)

Horor určite nie. Skôr duchárska historka, ktorá má spracovanie, za ktoré by sa nehanbili ani snímky made in USA. Násilia tu nie je nejako extra veľa, strašenia ešte menej. Dve mladé baby navštívia odľahnutú dedinu v ktorej postupne zisťujú, že je tam niečo v neporiadku. Nič čo by Vás ohúrilo, ale oceníte fajn zápletku a osvieženie v podobe exotickej krajiny a hercov. (10.01.2021)

Uznávaný Joko Anwar si připisuje už 4 hororový zářez v kariéře, který u kritiků opět sbírá nadšení a chválu a já osobně jsem čekal sice trochu víc, ale když se ohlédnu za poslední měsíc, tak ze všech hororů, co vyšlo je tohle rozhodně nejpovedenější a nejzajímavější. Hlavní hrdinka se svou kamarádkou vydává do své rodné vesnice po 20 letech v domnění, že mohla po svých rodičích zdědit nějaké jmění, ovšem místo toho na ně čeká boj o život, jelikož ve vesnici je už dlouhodobá kletba spjatá s její rodinou. Velmi se mi líbila úvodní sekvence, kde by se napětí dalo krájet a zaujmou i scény, kde se popravují děti byť né explicitně, tak svou atmosféru to rozhodně má. Dojde i na pár podřízlých krků a stáhnutí z kůže. Film sice není děsivý, chybí lekačky a s gore se taky šetřilo, ale má to velmi zvláštní surrealní atmosféru i poměrně poutavý příběh, hezkou kameru a dobře budovanou mytologii. Vracet se k tomu nejspíš nebudu, ale své kvality film určitě má a za pozornost stojí. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7/10. (26.07.2020)

Další povedený koncert Joka Anwara. Už první minuty na mýtné bráně dokazují, že frontman indonéské kapely Ya Rad Strašim i tentokrát podladil svoje kytary na strunu A (drop a= atmosféra) a tu, jak známo, má Bloody nejradši. Celkem schopně diriguje všechny své ovečky před i za kamerou, takže herci tolik nepřehrávají, jejich postavy "dýchají", kamera napíná rafinovanými úhly a hudba jen dokresluje tu mystickou, zlou auru prokleté vesnice. Samozřejmě, i mistr se občas utne a něco si nepohlídá, takže dojde přinejmenším na dvě klíčové scény, u nichž si nebudete jisti, jestli máte být v šoku, nebo se hlasitě zasmát nad její nedokonalostí. Nehledě na fakt, že ve zdejší vesnici rodí ženy každou noc. Ale nevadí, i tak velká spokojenost. (16.06.2021)