Prokletá vesnice

Horor určite nie. Skôr duchárska historka, ktorá má spracovanie, za ktoré by sa nehanbili ani snímky made in USA. Násilia tu nie je nejako extra veľa, strašenia ešte menej. Dve mladé baby navštívia odľahnutú dedinu v ktorej postupne zisťujú, že je tam niečo v neporiadku. Nič čo by Vás ohúrilo, ale oceníte fajn zápletku a osvieženie v podobe exotickej krajiny a hercov. (10.01.2021)

Práca v mýtnom domčeku diaľnice bohvieaký príjem nezaručuje. Ak sa k tomu pridruží obťažovanie násilníka, mladá žena aj s kamoškou jednoznačne opustia toto nevýnosné a nebezpečné povolanie. Za našetrené peniaze rozbehnú živnosť na predaj textilu. Veľké podnikateľské plány zakapú na biednom objeme predaja. Rozhodne to nechcú vzdať. Chopia sa preto šance privyrobiť si, vidinou veľkého dedičstva jednej z nich. O vlastnej rodine nevie skoro nič. I vyberú sa do odľahlej dediny, na miesta jej útleho detstva. Nevedie tam ani riadna prístupová cesta. Miestni sú mlčanliví a neprístupní. Cintorín je plný hrobčekov maličkých detí. V centre ich záujmu je opustený dom - túžený predmet dedičstva. Do zdanlivo jednoduchej záležitosti sa začne zamotávať čierna mágia, prekliatie, temná minulosť, zjavenia duchov. A túžba usporiadať veci tak, aby sa všetko napravilo späť do normálu. Žiaľ bez obetí to nejde. Atmosférická dramatická záležitosť z Indonézie. Pracuje s miestnou mytológiou. Nemá to hororovú ani desivú atmosféru, skôr mierne znepokojivú. No nevadí to. Sledovať príčiny a následky rodového prekliatia je totiž celkom zaujímavé. (26.10.2020)

Ty vole, že mě jako řízek naklepe indonéský horror... Joko Anwar se fakt vytáhl. Ne přímo originální zápletku dokázal okořenit zajímavými a neotřelými příběhovými vychytávkami, černooranžové zabarvení většiny filmu je více, než působivé, herecky dost na úrovni (kulhavá bába je fakt děsivá), parádní hudba a ta odvaha příběhově výborný film vyšperkovat dost brutálními scénami... Já jsem fakt nadšen. 4.5* (18.10.2020)

Niektoré krvavé scény vyšli, ale najmä po tej zvukovej stránke, teda ten zvuk prerezania kosti, brúsenie mačiet, trhanie tkaniva, no proste všetky tie mäsiarske melódie - tie boli privedené do dokonalosti. Na druhej strane obrazová stránka nedoručila to, čo nám priniesli tóny. Ako by sa tvorcovia báli ukázať viac surovosti, viac toho hnusu, väčšina ostala skrytá. Pritom priestor tu na to bol a hlavne, je to predsa horor tak na čo šetriť červeným farbivom? (12.08.2020)

Na samotě u lesa, bo spíš hluboko v temných hvozdech žila byla komuuunita a ta byla prokletá. Jak se narodilo mimi, tak vždy jen bez kůže a to už přes dvacet let v kuse. Musím uznat, že rodit bezkůžáky asi nasere a následně je topit taky na duchu nepřidá. I tak celkem čumím jak často tam prcali páč se tam rodilo denně. To na osadu o pár skorosoukmenovců je nějak podezřele vysoký číslo, asi holt v indonésii jsou březí hodně často a vrhaj několikrát do roka. Každopádně do téhle malebné vesničky dokvačí naše hlavní hrdinka, extrémně šukézní Tara Basro, aby shrábla možné dědictví v podobě baráku jak kráva. No a co myslíte? Jasně, že to je ona, kdo za to prokletí, dle místních, může. Takže se jí tam parta hovad snaží stáhnout z kůže v naději, že tím zruší kletbu a ona zas na druhou stranu dělá co může, aby si tu kůži nechala. Xmrti mě děsila ta stará bába co za sebou tahala nohu. Buddho, to byla píča, že bych jí hned umlátila lopatou a věřte, že škoda by jí nebyla. Každopádně Joko tentokrát to bylo Ono, Chválím Tě, kluku ušatá. (10.08.2020)