Rohy

Skoro až umělecké dílo, které začíná celkem obyčejným romantickým příběhem, aby následně směřovalo k hororovému mýtu a končilo naprostým infernem. Daniel Radcliffe zřejmě už navždy bude ten herec s nálepkou dětské tvářičky, ovšem dokáže, že umí zahrát prvotřídní drama, ve kterém zpočátku nic nedává moc smysl a protagonista se tedy musí přijmout pomoc od bran pekelných, aby prozřel. Drsná to pohádka, na kterou mě bavilo koukat v podstatě od začátku až do konce, občas jsem se lekl, občas odvrátil zrak a někdy se prostě nechal uhranout prvotřídní hudbou a nedutat. Alexandre Aja překvapil...90% (17.10.2014)

Až na ten závěrečný fail hodně podařené. Aja se drží zpátky a slouží příběhu. Rohy mají hodně blízko Zrcadlům s Kieferem Sutherlandem. Kingovská struktura jde cítit na sto honů (autorem předlohy je jeho synátor Joe Hill) a lidští démoni vyplouvají na povrch ve zpočátku legračních scénkách (návštěva lékaře, bitka reportérů) a pak regulérní mstě (muthafuckin snakes in the muthafuckin car). Romantická linie je klasicky teenagerovská, dokonce i poměrně originální a hlavně uvěřitelná. Rohatý Radcliffe potvrzuje, že to myslí vážně, Pottera setřásl už v ruském doktorovi, tady mizí i jeho britský přízvuk. Pokud mu čich na zajímavé projekty vydrží bude dobře. Velká škoda toho přepáleného závěru. (11.10.2014)

Boha jeho co to mělo bejt?! Aja mě nasral. Jako režisér výbornýho gore z jednoduchými a srozumitelnými příběhy to jest volně přeloženo píčoviny co hlásají nechte krev ať to řekne za vás v tom podle mě umí chodit, tak proč tenhle debilní experiment??? Ani horor, ani drama ani art kterým se to asi snaží bejt. Já bych to tak maximálně přejmenoval na Harry Potrat : Rohatý princ vychlastané krve. A vůbec on to art asi nakonec je, ale musí ho v tom hloubavý divák objevit... A nebo radši ne, takže ještě jednou : co to kurva bylo?!10% (07.10.2014)

Francouz Alexandre Aja je ďábel, který přispěchal se svým nejambicióznějším projektem. Mix několika žánrů slibuje, že chlapík, který nechal v karavanu zmasakrovat jednu milou rodinku a stovky piraní ochutnat nejedno odhalené ňadro, nachystal divoké lidské neřesti v plné nahotě. To bylo asi tak. Rozčertěný Daniel Radcliffe má hned několik důvodů být pořádně naštvaný – opustila ho přítelkyně, sotva se z toho dokázal vyspat, našli jí mrtvou, sotva se z toho dokázal otřepat, vina padla na něj. Za zadkem má novináře, na hlavě mu začínají rašit rohy. Ano, rohy. Noc předtím totiž hned několikrát zhřeší, pořádně se zlije, znesvětí pietní místo své mrtvé lásky, probudí se vedle té, která dá každému. Brzy navíc díky růžkům pochopí, že ti svatí a milí lidé okolo jsou v jeho přítomnosti sakra upřímnější než obvykle. Zábava začíná, i když pro mladíka, který musí očistit své jméno, to až taková řachanda nebude. Radcliffe to má asi jak Elijah Wood. Oba jsou navždy spjatí s jednou až hystericky populární postavou, oba si pečlivě vybírají, do čeho půjdou. Frodo Wood Maniakem šokoval coby šmírák v zaplivaném městě skalpující své oběti. Radcliffe podruhé zkouší horor, věříme mu nejen romantiku s Juno Temple, ale třeba i ty samotné růžky. I když o horor prakticky nejde, spíš o solidní fantasy detektivku, které v přepálené stopáži tu a tam dochází dech a má zbytečně doslovný závěr, ale onen mile divoký humor leccos zachrání. Příště zase ale víc zvrhlosti, prosím. 75% (27.10.2014)

S Horns jsem se v čase premiéry nepotkal a mrzelo mě to. Nápad vystavit člověka brutálnímu společenskému tlaku a psychickému strádání do té míry, že není ve stavu to rozumným způsobem unést a proti své vůli se transformuje v nadpřirozenou bytost z jiného (temného) světa, zpracoval po umělecké stránce neskonale lépe už Bulgakov v Mistrovi a Markétce. Po mém soudu má takový námět velký potenciál, jenže režisérovi a scénáristovi se ho v potu tváře povedlo dokonale promarnit. V řadě komentářů se propírá účast Daniela Radcliffa v hlavní roli. Jeho výkon sice není oscarový, ale nepřekážel mi a jeho přítomnost nakonec patřila k minimu pozitiv, které jdou o Horns napsat. Rohy mohly být ledasčím, počínaje temnou fantasy a konče hororovou komedií (vzpomeňme, jak výborně dopadly např. Čarodějky z Eastwicku). Alexandre Aja místo toho vyrobil mravoučnou moralitu plnou sentimentu, prostoupenou náboženskou symbolikou a používající ta nejprofláknutější žánrová klišé. I to bych mu částečně odpustil, kdyby nebyl tak doslovný a patetický a dokázal by být rafinovanější a imaginativnější. Tohle je bída. Celkový dojem: 25 %. (12.07.2021)