Na hrane zajtrajška

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

Nehodlám tu tahat z prdele slohovku nad něčím co vlastně nemělo chybu, na to už nemám trpělivost ani dostatek pseudo-intelektu. Jo, nedám 5*, protože tam chybělo WOW, bylo to zato ale jedno dlouhý "jooooo", který od začátku vědělo jak na mě a moji pozornost. Akce, spád, nevyzpytatelnost, sranda, star power. A přijde mi, že délka stopáže mohla být hodinu a půl stejně dobře jako třeba 3, whatever, ve smyčce jsem ztratil pojem o čase... Tak, teď chci zase jít a bojovat za tuhle zk*rvenou planetu. (03.06.2014)

Když se musí hodinu čekat na to, aby se film oprostil od omleté premisy a začal o něčem být, něco je v nepořádku. Tenhle film je zabitý svým sice atraktivním, ale okoukaným námětem, nad jehož rámec už nedokáže nic nabídnout. Je to pěkné naplnění toho, co jsem čekal, ale já nekoukám na filmy proto, aby plnily moje očekávání. To se můžu koukat do zdi, která umí totéž. (29.05.2014)

|| Scenár: Christopher McQuarrie, Jez Butterworth, John-Henry Butterworth / Predloha: Hiroshi Sakurazaka - All you need is kill | Hudba: Christophe Beck | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Village Roadshow Pictures, RatPac-Dune Entertainment, 3 Art Entertainment, Viz Productions | Rozpočet: 178 miliónov $ | Tržby: 369,2 miliónov $ || Keď si kliknete na mená scenáristov a režiséra, zistíte, že ešte nič svetoborného nevytvorili. Ekvivalentne k tomu boli moje očakávanie nulové. O to sofistikovanejší zážitok mi Edge of tomorrow ponúkol. Klúč k výnimočnosti však v skutočnosti skrýva román All you need is kill od japonského autora sci-fi a light kníh, Hiroši Sakurazakaa, ktorého celoživotné dielo si jedno dňa určite preštudujem. Zatial toľko, po absolutóriách sa rozpíšem viac, ono totiž pár viet na definíciu videnej kompaktnosti naozaj nestačí. 95% | Kino Lucerna Praha, 3.6.2014 | Po druhom zhliadnutí opäť v kine nadšenie z celku pretrvalo, no je fakt, že efekt prvého videnia to už nedosiahlo, a príbehová linka pôsobila omnoho jednoduchšie. Herecké výkony a spracovanie obrazu so zvukom zostávajú ale pretrvávajúco nad priemerom, a nebudem sa brániť ani ďalším projekciám. Edge of tomorrow je koncentrovaná, všestranná sci-fi zábava s bezkonkurenčným humorom vo dvore podobných žánroviek. 90% | CinemaCity Flora, Praha, 20.6.2014 | (03.06.2014)

Tak to máme Groundhog Day, Starship troopers, Saving Private Ryan, Aliens a k tomu ešte šmrcnuté manga predlohou. Japonsko z toho trčí v každom druhom políčku a Liman si je toho veľmi dobre vedomý. Riródo ! Celkom rozumiem, že z toho boli všetci čo nemajú napozerané anime takí odvarení. Limanovi treba uznať, že tento cocktail chutil aj mne napriek tomu že je vlastne jednoduchý a na prijatie záveru potrebujete naozaj veľa interpretačnej ústretovosti. Mne osobne pomáha skutočnosť, že nevieme aké vlastnosti má krv omegy, inak by ten záver poprel všetky pravidlá fikčného sveta EoT. Každopádne ako relatívne myšlienkovo nenáročná jazda s extrémne sexi Full metal (alchemist) Bitch a vecami, ktoré sú k videniu leda v anime výborný popcorn. 10/10 P.S. celkom by som chcel vidieť čo by za tie prachy z toho spravil taký Ryuhei Kitamura... (21.11.2017)