Na hrane zajtrajška

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

Pořádný meč zvýší bad-ass rank filmu automaticky o 110% Představte si všechny popkornové blockbustery od počátku nového tisíciletí. Co mají společného? Všechny do jednoho jsou buď remaky, rebooty, reimaginace, prequely či sequely. Originalita, ta opravdu prvopočáteční, se vytratila. A právě Edge of Tomorrow ji vrací zpět do hry! Humor, který pobaví. Akce, která po celou dobu neomrzí. Romantika, kterou nebudete nenávidět. Příběh, který se naučíte milovat a bude vás držet zuby nehty až do kulervoucího finále. Emily Blunt je boží a Cruise po Oblivion opět potvrzuje, že na kvalitní prvoligové filmy má stále nejen nos, ale hlavně talent! Takhle se dělá hyperakční sci-fi nářez, jenž i přese všechno stojí pevně nohama na zemi. Ať už pomocí exoskeletonové konstrukce nebo ne. (03.06.2014)

Na hraně mezi akcí a komedií. Doug Liman v Mr. and Mrs. Smith ukázal, že spojit akci s humorem mu jde, tentokrát zašel ještě dále a vzniklo tak pro mě zatím největší překvapení letošní sezony. Skvěle nasnímaná jízda jednoho vojáčka po bojišti doplněná suchým humorem a sličnou Emily Blunt nenechává oddechnout ani minutu. Dvě hodinky u tohoto filmu utečou jak voda, protože hlavní postava neustále střídá varianty a dere se dopředu k jedinému cíli, který musí přijít. Ani bych neřešil, že tu mnoho prvků již někde bylo (někdo zmiňuje source code, já si vzpomněl spíše Na hromnice o den více:)). Tenhle mix totiž funguje a nebojím se říct, že bude fungovat i na více podívání, protože od akce až po humor je tu hromada zábavy. Zatím nejzábavnější blockbuster letošního roku. PS: kvůli Emily Blunt začnu cvičit jogu:) PPS: Eiffelovka v leže fajn nápad PPPS: ta miniscénka s Cruisem na pivě by mohl být dobrá reklama do televize:) (01.06.2014)

Emily Blunt je krásná a její physique na mě velmi zapůsobila - takhle má vypadat žena bojovnice, ne jak to filmaři většinou odbývají, že dají modelce kopí a je good to go. Ale jinak bulšit, na který jsem se nebyla schopná napojit. Když nejsou schopní vygenerovat žádný strach o postavy, nemůžu ocenit ani závěr a spíš si připadám, jako kdyby mě někdo dvě hodiny fackoval a u toho mi kradl peníze z kapes. Film obvyklou epizodickou strukturu knižních adaptací, která spíš než jako záměr, se kterým by se pracovalo, v tomto případě působí jako bezradnost a neschopnost vypořádat se s vysvětlováním situace jinak. Film, kde se postavy na pět minut zastaví, aby všechno vysvětlily, potom zase chvilku běhají, potom se zase zastaví, aby si to všechno řekly, a tak pořád dokola, prostě nemůžu brát vážně. Kdyby přišli na to, jak to udělat bez toho kecání, to by teprve potom měli můj respekt. (25.09.2014)

Dark Souls? Vetřelci? Na Hromnice o den více? Hvězdná pěchota? Zdrojový kód? The Twilight Zone? Zachraňte vojína Ryana? Všechno vyjmenované (a ostatně zdaleka nejen to) v tom je jasně k rozpoznání. V zásadě je v tom tedy skoro vše, jen důstojný a pořádný závěr absentuje. Ovšem standardnímu blockbusterově povinnému finále "nic proti ničemu" naštěstí předchází dostatečně hravý i svébytný koktejl výše zmíněných prvků a nikoli pouhý koncentrát jinde bezpočtukrát viděného. (05.06.2014)