Réžia:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrajú:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (viac)Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
Poláci tak trochu suplují naše filmaře, kterým se z příběhů odehrávajících se za minulého režimu vždy vylíhnou nějaké ty Pelíšky, což znamená, že komunismus byl v jejich očích sice svinstvem, ale nebylo za něj zase tak úplně špatně. Čest výjimkám typu Pouta. Poláci tu hnusnou šedivou dobu ukazují takovou, jaká byla a Černý čtvrtek to jen potvrzuje. Film se odehrává na několika úrovních. V jedné je rodina, které se gdaňské události tragicky dotknou, ačkoliv s nimi nemá vlastně nic společného, v té druhé je to samotná demonstrace a střety s armádou a ve třetí sledujeme jednání politických špiček. A všechny tři linky mají něco do sebe a všechny tři dokážou vyloženě nas*art a ta první, byť je prvoplánová, i dojmout. Ocenění zaslouží i citlivé zakomponování dobových záběrů, které jsou v několika chvílích otřesné a pochválit je třeba i herce, ačkoliv o nich to tady tolik nebylo. Celkový silný dojem podtrhává Balada o Janku Wisniewském, která provází závěrečné titulky.90% ()
Nezbývá nám nic jiného, než tleskat a tiše závidět, jak polští tvůrci bravurně zpracovali nechvalně proslulé události prosince roku 1970, kdy komunistický režim krvavě potlačil dělnické protesty na baltském pobřeží. Bez jakýchkoliv příkras a laciného sentimentu na pozadí dějin nastínili pohnutý příběh rodiny zaměstnance loděnice Brunona Drywy. Povedlo se jim tak velice autenticky přiblížit tehdejší dobu současným divákům. Kéž by se někdy i naši filmaři obdobně dokázali popasovat s okupací Československa v srpnu 1968. (85%) ()
Copak by asi na tenhle film řekli všichni ti (polo)anonymní hýkalové, kteří se houfně vyrojili na internetových fórech po Českých lvech a unisono (napojeni na stejný mozkový trust) označovali Hořící keř za pravicovou propagandu?! Dobře zrežírované, místy velmi působivé (noční pohřeb) a syrová balada Janek Wisniewski padl v závěrečných titulcích samozřejmě nesměla chybět. ()
Poláci jsou skuteční muži. Hrdí, sebevědomí, nenechají si dělat na hlavu. Státní mašinerie je sice semlela stejně, ale bojovali. Položili za svou věc i životy, a nebylo jich málo. Totéž platí pro statečné polské ženy. Proto jsou i jejich filmy tak působivé. Na rozdíl od našich současných, velmi často zbytečných filmů, potěmkinových vesnic a pokryteckých blábolů na stříbrném plátně. Takhle se dělá film o totalitě, pánové režiséři CZ ! Jistě není nutné dodávat, že podobný systém manipulace, brutality, demagogie (a zbabělosti) existuje od doby co vznikl stát a jeho mocenský aparát. Liší se jenom občané, kteří mu to dovolí více nebo méně. Krásný a nesmírně silný film. /Pozn. Tímto nechci urazit české muže ani ženy, jen konstatuji, jaký dojem na mě udělal tento polský film a jak odlišný dojem na mě dělají české filmy o komunistické totalitě./ ()
Doprdele jako? je mi na zvracení. Na zvracení z toho nechutnýho režimu co komančové byli, z toho že armáda střílela do vlastních lidí, kteří si šli jen tak do práce, nebo si dovolili stávkovat kvůli zdražení potravin. Naprosto otřesný co se dělo, vodkou ožralí papalášové rozhodovali o životech vlastních lidí no co k tomu říct. Za každého režimu, v jakékoliv době byli politici jenom banda sráčů kteří jeli na sebe. Proto nechápu, že si snad někteří myslí že tenhle korona fašismus, teda pardon ochrana veřejného zdraví to s námi myslí dobře. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (1)
- Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před Vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem, který složil písničku „Varhany v Oliwie“, kterou věnoval těmto událostem. (sator)
Reklama