Rytíř pohárů

Aj Američania asi chceli silou mocou svoju "veľkú nádheru" (La Grande Bellezza)... Od Malicka už som si užil po To the Wonder ďalší "skvost", a neviem či ešte budem chcieť vidieť niekedy aj nejaké ďalšie jeho počiny. Nič proti poetickým či artovým filmom, ale keď sa do toho pridá ešte aj takáto experimentálna lyrická substancia, tak to stráca pre mňa v podstate zmysel. Celé to bolo ako jedna obrovská spleť záberov, ktorá bola síce vizuálne na vysokej úrovni, ale inak viacmenej nezmyselná. Škoda toľkých hereckých hviezd na takéto niečo... (14.01.2016)

Mallickovy alegorie byly snesitelné u Stromu života, film K zázraku byl již značně mimo mísu, ovšem Rytíř pohárů je dle mého naprosto přestřelená, pseudointelektuální masturbace. Malick těží ze statutu uznávaného tvůrce, kdy do svého výmyslu obsadí slavná jména a spoléha na to, že se jeho anální tvorbu budou ulepení brýlovci snažit dešifrovat tak dlouho, až jim nezbyde nic jiného, než konstatovat, že tohle je prostě ryzí umění. Líbilo se mi pár jednotlivých momentů a nápaditých přechodů mezi scénami (které jsou řízeny myšlenkou, pocitem atd.), avšak jako téměř dvouhodinový celek je to pro mě ztráta času... 3/10 (13.10.2016)

Najlepsim filmom Terens Malicka uz asi ostane Tenka Cervena Linie a neprekona ju ani po 70 -ke. Vizualne je film na urovni, len prilis nabozenskych kecov a nema to cim strhnut. Skoda, bez tempa a poriadneho pribehu je to takto len dalsi sivy, sedivy priemer. A nech sa radsej na to nepozera uzivatel Verbal, lebo citat tie kydy ma niekedy nebavi : 56 % (28.01.2017)

Nevím na čem Terrence Malick jede, ale měl by s tím přestat, protože na rozdíl od Gaspara Noého nebo v blahých časech Alejandra Jodorowského mu drogy nesvědčí. Knight of Cups je o něco málo horší než Strom života a o něco málo lepší než K zázraku. Nicméně všechny tři filmy jsou podobně špatné a slévají se mi v něco jako: „My son…“ What is the meaning of life?“ Krásné ženy. Funkcionalistické chladné prostory. Vybroušený vizuál. Podmanivé kamerové jízdy. Dinosauři. „Love.“ „Life is like a swamp.“„There is no meaning.“ ___ Pořád se mi vkrádá srovnání s Houellebecqovými Elementárními částicemi, které možná není úplně na místě. Ale v obou dílech, Malickově filmovém a Houellebecqkově literárním, vidím určité společné rysy. Snaží se býti filozofickými, v určitém smyslu transcendentálními, ale v konečném důsledku jsou „prázdnými“. (16.04.2016)

"My son... you are just like I am. Can’t figure your life out? Can’t put the pieces together? Just like me. A pilgrim on this earth. A stranger. Fragments... pieces... of a man." Žalozpěv za duši moderního člověka. Člověka bloudícího, neúplného, roztříštěného. Člověka odloučeného od světa, Boha, přírody, odcizeného sobě samému. Žádný Malickův film v sobě nenese tolik bolesti a smutku, žádný toho neříká tolik o duchovní krizi dneška a mrákotě, která nás obklopuje. A byť se na první pohled může opak zdát pravdou, žádný v sobě zároveň nechová tolik naděje na procitnutí, nový začátek... (14.09.2015)