Ľadová archa

Ze čtyř procent se stalo padesát, globálně se nám oteplilo, a na Bajkalsko - Amurské magistrále vypukla v Pendolínu Velká říjnová revoluce. Socky se zavazadlového prostoru živené švábovými amarouny dostaly zálusk na suši v byznis klásu a sveřepě se vedení kokopiptánem Amerikou probojovávají z konce vlaku za lepšími zítřky a více místem pro nohy s obsluhou. Ačkoliv to trpí žlutou zimnicí a jsou pod tím podepsáni i nějací ti Bam-Bus Semspolk a Kim-chi Seru, je z toho asi to nejlepší gestapo, pardon, chtěl jsem říct postapo, co jsem kdy viděl, plné dekadentních masturbačních vychytávek a s dokonale sexy Tildou Swinstvo, která za to prostě musí dostat minimálně Zlatého prdeláče. Dokonalost. (24.03.2014)

Famózní filmová odpověď na Aldissovu klasiku Non Stop. Jak z klaustrofobického prostoru vykouzlit dobrodružný a nepředvídatelný vesmír? Rozdělit prostor na fragmenty, každý fragment stvořit jako uzavřený ekosystém a propojit je Bongovou poetikou, která osciluje na hraně kabaretní stylizace a (post)industriální dystopie. Přes jistou anachronickou podstatu metafory věčného stroje, který požírá těla proletářů, je Snowpiercer tím nejlepším možným návratem k étosu klasické dystopické sci-fi. Filmem, který obstojí i tam, kde Elysium padalo na přemíře tezí. Výtečný výkon Evanse, Harrise a samozřejmě sfoukaného klauna Songa. Pro mě jednoznačně jízda první třídou, kterou nesrazí ani slabší "extriérové" efekty a fakt, že Bong si v minulosti nastavil laťku v mutování žánrů tak vysoko, že ji nejspíš už jen tak nepřeskočí. [85%] (30.04.2014)

Willy Wonka se nyní jmenuje Wilford a do Studentské pečeti přidává místo želé a oříšků berušky a šváby. Rozený komunista, který dotáhl své vize k dokonalosti a to tak, že chudák je pořád chudákem a navždy jím také zůstane, ale to je v pořádku, protože v jeho vlaku smrti; kde se veze poslední vzorek populace, má každý své spravedlivé místo. Jenže se mu trochu vzbouří ocas a dere se to dopředu. Cestou to prožívá všelijaké pocity, nejčastěji však rozpaky, že se Velká vlaková revoluce nedaří tak, jak by měla. Wilford je absolutista, perfekcionista a pragmatik a to není žádná sranda. Kdejaký štíplístek musí mít z takového filmu tři dny vlhkou matraci. Je to jedním slovem dokonalé - tím myslím film. Málokterý mě dokázal v poslední době tak pohltit a zdeptat neveselou vizí budoucnosti. Pravý opak optimistického Elysia, kde se přitom v podstatě jedná o to samé, jen jaksi v globálních rozměrech. Setkání s Tvůrcem díky Edu Harrisovi dostává plný grády odkazem na teorie nutkavé sebedestrukce člověka. Jasných pět sněhových vloček. (31.05.2014)

Svého času v zahraničí taktéž hodně vyhypovaný Goemul od téhož režiséra je pro mě osobně takřka nesledovatelná, hloupá kravina, takže jsem ke Snowpiercerovi přistupoval se zdravými pochybami. Výsledek mě ale v podstatě nadchnul. Najdou se v něm sice dílčí nedostatky - jako velmi nepovedené, skoro až videoherní triky (když je vlak zabírán zvenku, či exteriéry zmrzlé krajiny), nebo úplný závěr, který bych osobně utnul zhruba o tři minuty dřív, ale jako celku jsem mu je ochoten odpustit. Zprvu jsem se bál, že daný námět postapokalyptické vlakové vzpoury bude pro více než dvouhodinový film málo. Ale není. Tak trochu monotónní postupování od vagónu k vagónu drží nad vodou excelentní špinavá atmosféra, nářezová akce a výborné herecké výkony (především Tilda Swinton, jako nejslabší článek ansámblu mi naopak přišla Octavia Spencer). Zhruba v polovině začne neustávající nálož režijních nápadů, dějových zvratů, drsných a nečekaných zabití (film své herecké hvězdy nešetří, Joon-ho Bong je v tomto ohledu zcela nekompromisní), brutality i lehce filosofujících myšlenek, a to už jsem skutečně jen spokojeně vrněl. Mám pro dystopické science fiction slabost a tenhle kousek mi jednoznačně sedl. A jako českého diváka mě potěšila i ta jedna česká věta, která ve filmu zazní, a české jména v titulcích. Natáčelo se totiž na Barrandově :) (23.03.2014)

Řeznický důkaz toho, že lidstvo si zaslouží vyhynout, a tradičně skvělý Ed Harris jsou pro mne jedinými důvody pro udělení hvězd. Děj je totiž předvídatelný tak, jako výsledky prezidentských voleb v KLDR a poučení o tom, že mám ve vlaku sedět co nejvíc vpředu, je vcelku zbytečné. Vždyť za mašinfírou je teplo a vzadu se moc netopí. Jinak samozřejmě nemám nic proti tlučení sekerami do hlav nadlidí z 1. třídy, ale rozhodně by přitom měla být větší zábava. A když už se ptáte, tak na proteinové tyčinky nemám chuť a steak si dám středně propečený. (12.07.2014)