Suite Française

tohle šustí papírem víc, než ... Než.. éé... Než balík kancelářského papíru..? Ne, vážně, ačkoliv je premisa velmi, ale velmi jednoduchá (a je tu tupě vykecaná už v obsahu), dala by se udělat velmi, velmi zajímavě, jenže bohužel jsou tu postavy, které jsou postavené jen na jedné charakterové vlastnosti, nebo povahovém rysu, takže se žádné složité osobnosti nekonají a někdo prostě chodící hajzl atd a vzhledem k tomu, že děj sám o sobě je dosti neoriginální, je to o to větší škoda. A ne, není to špatný film, jenom zoufale není dobrý. Howgh. (14.10.2017)

„Miluji tě, Bruno!“ „I já tě miluji, Detlefe!!!“ „???!!!“ „Ježyš, promiň, Mišel, ale strašně mi připomínáš majora von Schlaucha z přípravky Hitlerjugend. Zažili jsme spolu tenkrát ve Výmaru tolik hezkých chvilek. Ale už nezdržuj a jdem si zašukat na tom klavíru! Shrnu to pak do notového zápisu, nazvu „Suňte Rumçaise“ a ty se u toho můžeš prstit, až tady jednou nebudu.“ Ať už to leželo v židovském kufru já nevím jak dlouho, není to nic jiného, než prachsprostý, laxativní Harlekýn, vyprávějící tklivý příběh osudové lásky múzami ulízaného, vlažného nacisty na poloviční úvazek a žabožroutského babochlapce jménem Lusil na chlupatém pozadí kýčovitě okupovaných francouzských vidlí, kde nechybí hodný a sympatický důstojník Wehrmachtu, zlý a nesympatický důstojník Wehrmachtu, slizký a zbabělý kolaborant, hrdinný a správňácký odbojář, pěkně hnusná tchýně, parodie na Šopéna, slunce, seno a pravidelná menstruace. Takže by mi za normálních okolností má pověst nenapravitelného romantika měla velet, abych to s brutálně ohlazenou kočkou v klíně a pomočeným kapesníkem v ruce poslal nekompromisně směr nevybělené, zarostlé rektum. Nicméně před projekcí jsem se byl zasněně projít po Ostravsko – karvinské promenádě kolem Mitalstýlu, kde jsem v posledních paprscích truchlivě skomírajícího slunce spatřil v polétavém prachu, plném krásně těžkých kovů z té indické kurvy, stlašně loztoumilouškého bezďáka, jak si chčije po nohách. Děsně mě to rozněžnilo a přepadla mě neodolatelná touha svou hodně škaredou dvojkou prokázat, že jsem taky jenom člověk, něžný a citlivý, co neváhá před milováním poeticky zapálit pár naftových hořáků a rozházet po posteli čerstvě natrhané okvětní plátky bolševníku. (06.07.2015)

Osobně si myslím, že tenhle příběh byl prostě ještě zajímavější, než jak byl natočen. To nejsilnější je nakonec stejně řečeno v závěru titulky, což v případě filmového média nepovažuji za nějaké velké schopnosti. Především herečky pak odvádějí dobré výkony, ale stejně jsem nebyl schopen se do nich vcítit. (11.08.2015)

Mně se ta romantika s pozadím nelítostné války líbila. Nevím, zda by se německý důstojník takto mohl chovat, i konec je trochu podivný, ale film je to pěkný. Námět psala žena, je to znát. A je v něm i poučení. Válka odhalí pravé tváře lidí. Na ty stohy udání věřím, svině jsou mezi námi v každé době. (04.07.2017)

A máme tu ďalší film, kde očakávania boli vysoké, no potom všetko začalo padať, keď si uvedomíme, že tu máme hlavne love story, ktorú sme videli miliónkrát a ďalšie dejové línie, ktoré sme videli miliónkrát. Ale aby som film mohol pochváliť aspoň trochu, nikdy nejde do fázy, že by bol frustrujúci alebo otravný. Nie je v ňom nič hrozné, no súčasne v ňom nie je nič, čo by sa dalo považovať za dobré. Je to len láska medzi dvoma protagonistami, ktorú sme videli už veľakrát, a samozrejme to medzi nimi nemôže fungovať a všetko to bla bla... a ak chceme mať konflikt, tak k tomu pridajme príbeh "Hájnikovej Ženy" od Hviezdoslava ako vedľajší dej, ktorý dokopy tiež nikam nevedie. Prvú polku filmu sa nič nedeje a sústredí sa úplne nesprávnym smerom. V druhej polke sa konečne veci začínajú diať, ale podľa mňa nie sú ani vtedy zaujímavé. Zo všetkých filmov, čo som videl o vojne, ma tento bral zatiaľ absolútne najmenej. A hoci spadá v mojich očiach do okey kategórie, nemyslím si, že by som sa k nemu ešte niekedy vrátil. (25.07.2015)