Môj brat Tom

Ty školní uniformy důvěrně znám. Za mých dvou let života v Anglii byly poblíž našeho domu hned tři školy. Možná jsem mohl potkat i Jessicu a Toma, jak hned po škole utíkají do lesa, ukrýt se před zlým a lhostejným světem. "Nebolí to, když nechceš!"... "Hodný les. Stromy, Tom a Fi... Dvojčenství“ (22.12.2012)

No nevim, působí to hodně nízkorozpočtově, je používaná jen jedna ruční kamera, postavy se snímaj strašně zblízka, oddaluje se to a přibližuje v jednom záběru, mě to docela vadilo, bylo to snímaný jak nějakej dokument, navíc ani příběh o dvou spřízněných duších mi moc neseděl nebo spíš mě nezaujal, bylo to až moc divný, i když v kontextu následnýho odhalování jejich životů nakonec vcelku pochopitelný, ale na druhou stranu, na to jak to vypadá celý lacině, tak herci jsou fakt skvělý. (29.07.2009)

Kto sa bojí, nech nechodí do lesa. Kto je ale naopak vysratý zo života, ten do lesa chodí asi stále. No neviem, príbehy o outsideroch sa mi asi prejedli, dopozerané na tri razy. Kamera pripomenula hon na marylandskú čarodejnicu, indie film so všetkým, čo k tomu patrí. Hlavní hrdinovia vskutku poľutovaniahodné existencie, napriek tomu ma živelnosť tohto príbehu akosi nevtiahla. A ešte by ma veľmi zaujímalo, kto im každý deň pral tie krásne školské uniformy vyváľané v blate a špinavom lístí. (05.07.2017)

hodně příjemný a hlavně přirozený film plný citlivého porozumění. Příběh je smutný, hodně působivý a především přesvědčivý. Sice jsem si delší dobu zvykal na ruční kameru, ale výsledek za to stál. Herecký výkon byl velmi dobrý a hlavní představitelé do svých rolí zapadli ideálně a vytvořili moderního Romea a Julii. Čtyři zářivější hvězdy jsou snad dostatečně silné ohodnocení. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3+ (3*MAX) ] (14.08.2012)

TOM ROTHEROE, MŮJ BRATR TOM (2001) ________ Prolog: Včera, bylo kolem poledního, jsem potkal ženu a dítě. Bylo zavinuté k její hrudi. Seděla, střídavě bořila bradu a rty do jeho kapuce. Dítě mělo modré oči a mlčky na mě hledělo. Mrkalo? Zřejmě to stihlo pokaždé, když jsem mrknul já. Malý hypnotizér. Asi došly v okolí objekty hodné zájmu. Kouká na mě, a tváří se, že ví něco, co já ne. Má snad nějaké tajemství...? Já nevím. Možná to všechno vůbec nesouvisí. Ale, jak bych to mohl vědět...? Když jsem se zvedal k odchodu, v uších doznívaly Ianův hlas a Atmosphere, slyšel jsem padat stříbrný déšť. _____ Kudy uniknout, když pod nohama hoří nebe? Prsty se zarývají pod povrch rozmoklé, rozbahněné země. Vlasy smáčené ve špinavé kaluži. Póry kůže mé i tvé, skrze ně ze sebe temného ven, na povrch našich propletených těl, skrze tvé oči do hlubin. Z bezedné strašlivé propasti zpátky do sebe - nahého, jiného. Tělo Páně požereme k večeři. Dvě lidská mláďata, jež opustila a zradila smečka, jsou vlčími štěňaty, potomky Straby i Mauglího, řvoucími na lesy. Krvavé šrámy si hojí vzájemným zvířecím rozdrásáním. Bolest, která se zrodila z krádeže pocitu bezpečí, tiší závratí z volnosti, kterou cítí bestie, která se urvala ze řetězu - napůl už vlk a napůl ještě ztrápené dítě. Vymknutě šťastní, spolu, v hodině mezi dnem a nocí. Naše surové hry. Naše přátelství. Naše 'nečistá' krev. Naše jednotělo. _____ Nasnímáno v poklusu a na všech čtyřech, mazlení s trávou, ponory v rybníce, tření se o listí stromů. Film je to tak jednoduchý a krásný, až to zabolelo. Za jeho "objevení" dík dvěma citlivým duším, Lence a Karin. _____ Post Scriptum: Do lesů. Křik tvůj ptačí. Přivezla jsi 'tam-odsud' Slunce, barbarko...? ........................... (12.11.2009)