Modrá lagúna

Nebýt těch hezkých záběrů oceánů a živočichů kolem, byl by ten film nejspíš nekoukatelný a tak o 30 minut kratší. Příběhově je to totiž příšerná břečka a dramaturgicky něco tak odpornýho, že divákovi nad tím zůstává rozum stát. Stejně tak nad tou manikúrou, kterou Brooke Shields během let na ostrově má. Kdyby si kamera ohlídala alespoň takovou elementární věc. Je to dost úchylný a pocitově šíleně dlouhý. Od odpadu to zachraňuje jen ta příroda. (12.11.2021)

Krásný, smutný, dojemný, ale i moc hezky romantický film, který je dnes už naprostou klasikou, a tady je zjevně podhodnocen. Viděl jsem ho teď po asi dvaceti letech a musím říct, ach ta nostalgie.. Já tomu prostě musím dát hodně hvězd, Broke je nádherná a příběh moc zajímavý, dle mého i lepší než ten Robinsonův...80% (15.01.2024)

Ak ste tento film nevideli v dobe ked vznikol a bol z neho pomerne veľký boom, dneska sa určite neunúvajte po ňom siahnuť. Rozhodne nie vtedy keď je po ruke akýkoľvek iný. A ak nie je radšej čítať knihu. Pozerať to v dnešnej dobe je obrovská strata času. Ja som mal to " štěstí " vidiet ho asi 10 rokov dozadu a aj vtedy uz to bola veľká kravovina. (16.03.2010)

Modrá laguna byl zřejmě úplně první film, který jsem viděl při jedné návštěvě na videomagnetofonu VHS (který tehdy stál pětinásobek průměrného měsíčního platu!). Bylo to v době, kdy pojem internet byl pro většinu lidí neznámý, počítač v domácnosti ještě ani nikdo v naší republice prakticky neměl a za okny se na prvního máje vyvěšovaly rudé praporky červené jako trenýrky. (Kdo nenosil na tělák červené trenýrky, tak asi nepochopí... :) Pro malého kluka to byl skoro erotický film! I po letech má tato romantika na exotickém ostrově svůj naivní půvab. 60% (17.01.2013)

Být v pubertě, asi bych snil o tom ztroskotat s nějakou slečnou, kterou bych chtě nechtě musel jednou začít zajímat i jinak, než jen jako společník nebo hledač potravy. Panenská příroda, naivní situace, průměrný děj. A poměrně skandální pověst filmu, který těží z oblíbené robinsonské tematiky. Adaptace viktoriánského románu Henryho De Vere Stacpoolea své kouzlo toho času měla, Atkins byl jedno velké dřevo, hudba Basila Poledourise slušně atmosférická. A diváka, pokud náhodou přepne v televizi kanál, stejně nejvíc zajímají choulostivé scény, které jakýs takýs náboj měly. (11.04.2017)