Paráda

S humorem jde všechno lépe, dokonce i vypořádání se s nesmyslným národnostním nacionalismem, kterým je Balkán bezpochyby prošpikován skrz na skrz, jak lze vidět skoro v každém filmu z těchto končin. Nenávist, předsudky...nekončící násilí. Je možné se z tohoto bludného, balkánského kruhu vůbec dostat? Lze. Film nabízí druhý, velmi milý extrém. Srb, Chorvat, Bosňák a Albánec se ruku v ruce loučí se zemřelým gayem. Výborně zrežírovaná a sehraná komedie s obrovským dramatickým i lidským přesahem u mě na plný počet sice není, nicméně jeho síla a kvalita je neoddiskutovatelná. (10.12.2018)

Filmový Ben Hur jako oslava homosexuality .. chlápek, který nakazil zebru kapavkou (nevědomky, zda byl/a pohlaví mužského či ženského - jako by na tom sešlo) .. putování dost nesourodých postav, za války proti sobě bojujících vojáků z jednotlivých zemí bývalé Jugoslávie, namačkaných na sebe v růžovém pidi autě .. a k tomu spousta sladkých pohledů a něžných pohlazení od zamilovaných pederů, tedy buzen, jak se jim tam nadává, kteří se (ne)těší na svůj Pride pochod Bělehradem, protože zas dostanou přes držku. I když se to nakonec celé trošku zvrhne (ne, nemluvím o žádných sexuálních orgiích), tak se ve výsledku dá napsat jedno srbské slovo, které to všechno vystihne nejlépe - Parada : ) (02.08.2013)

Dát dohromady čtyřprocentní menšinu a protřelé zločince, aby spolu uzavřeli smlouvu na ochranu proti neonacistům je zajímavý nápad, ale na to jaký to mělo komediální potenciál jsem se tedy moc nezasmála, spíš mi jen sem tam uniklo nějaké to ušklíbnutí. A na to, aby to fungovalo v té vážnější rovině, tam chyběly uvěřitelné charaktery, s postavičkami spíše karikaturního rázu se dobré drama dělat nedá. Nejvíc mě zaujalo, jak tam cestovali, namačkaní v malém růžovém autě, po Balkáně a nabírali parťáky, škoda, že to trvalo asi jen čtvrthodinku. Zato ta závěrečná citová ždímačka mě zklamala na plné čáře, ta se tam vůbec nehodila. (17.02.2015)

Chápu, že je to film natočený v zemi, kde většina cílového publika je otevřeně homofobní. Takže autor prostě hraje na jistotu a místo postav gayů a leseb tam vrhne jen jejich karikatury. Jistě, karikovány byly i všechny ostatní postavy, ale jde o míru. Díky tomu na mne film prostě za celou dobu nedokázal pořádně zapůsobit. Mohu ocenit některé herce v čele s Nikolou Kojem, sem tam jednotlivou humornou scénu, ale celek mě nepřesvědčil (50%). (10.04.2013)

Být hysterická buzna v civilizované společnosti není v dnešní korektní době až tolik zdraví škodlivé a může to vést v krajním případě maximálně tak k ruptuře konečníku nažhaveným milovníkem pánských kolonoskopií. Je to prostě taková roztomilá parafílie jako každé BDSM, fetišismus či voyeurství a měla by být, pokud vás zrovna někdo proti vaší přirozenosti nenutí svázaného, zbičovaného, s klipsnama na bradavkách připojenýma k autobaterii očichávat rok nošené silonky profesionální bezďačky a čumět při tom na šukající klokany, všeobecně otevřeně tolerována. Svou obvyklou filipiku o rozdílu mezi zcela pochopitelným vynucováním si tolerance a afektovaně nepříčetným vynucováním si všeobecného globálního názoru, že je sodomie úpa normální a naprosto přirozená, protože i Ježžžyššš byl beztak gej, tentokrát, milí kakaošťouchové, výjimečně vynechám, abych vám zase nerozkrvácel hemoroidy. Být však hysterická buzna v národech nekulturních animálních hovad či náboženských fanatiků (čti na jih od Segedínu a na východ od Popradu), kde se sice každý zkurvený vrah před i po vraždě pokřižuje, pomodlí a je mu odpuštěno, ale ocaď pocaď!, je naopak zdravotně závadné převelice a může to vést až k ruptuře lebky nebo páteře rozlíceným neonacistou, sveřepým fundamentalistou či vymatlaným šosáckým stoupencem maršála Tita. A tak když se zarputilý řiťopich Bukvo Jebčič a jeho kohorta princezen s ohryzky rozhodnou vykřičet své buzerantství na celé Srbsko prostřednictvím otevřeného buzního defilé, je to neuvážený hazard se životem, a holky budou potřebovat více než solidní pánskou ochranu. A co může být lepšího, než svým homolkaním vytvořit jednotnou frontu kdysi na zmrd znepřátelených bezskrupulózních vyhlazovačů z řad Miloševičových eskader smrti, Tudjmanových etnických čističů a Karadžičových genocidérů, kteří se nyní jako jeden vypatlanec a náhle nerozluční kamarádi semknou na obranu balkánského homokládství. Je z toho rádoby homomédie a svérázné karikaturní až bizarní vypořádávání se s mrazivou minulostí i teplou přítomností, místy i dost vtipné a hustě černotumorné, které však zanechává na patře nahořkle žluklou chuť dlouho nemytého žaludu a v srdci velkou radost, že nám nic z toho zatím zaplaťsatan nevpustili do Šengenu. A nejen v zájmu volně se gajprajdujícího středoevropského buzerantstva velmi doufám, že to tak i zůstane. (25.04.2019)