Obvinený

Jsem dosti zhnusen. Pokud šlo tvůrcům právě o tohle, tak byla mise úspěšně splněna. Tak nějak stále nedovedu uvěřit tomu, že je někde možné na základě výpovědí několika retardovaných feťáků a dítěte, zkurvit několika zcela náhodným lidem život. To se mi pozdává jako dost velká píčovina, i když do toho všeho zakomponuji nějakého toho kariéristu. Tento snímek je opravdu neuvěřitelně depresivní. Pokud se dokážete alespoň malinko vžít do role hlavního hrdiny a představíte si, že nad dalším průběhem vašeho života nyní ztrácíte veškerou moc a váš osud bude nyní pouze v rukou několika totálních debilů, kterým jste absolutně lhostejní a ani v koutku duše o vás nesmýšlejí jako o lidské bytosti, tak se ocitnete náhle v situaci, která vám významně pozvedne adrenalin. Osobně se přiznám, že kdybych si někdy měl projít podobnou noční můrou, jako hlavní hrdina v tomto filmu, tak bych celý zbytek života vložil do honby za satisfakcí. Klidně bych oka nezamhouřil, dokud by kompletní sestava debilů, kteří se zasloužili o zkurvení mého života, neodpočívala pár metrů pod zemí. Hlavní hrdina s tím válčil, v rámci možností, slušně. Bezprostředně po zhlédnutí filmu jsem se musel jít trošku proběhnout a vyčistit si hlavu, protože bych tuze nerad usínal s pocity křivdy, bezmoci a toho nejryzejšího projevu bezpráví, se kterým se nedá bojovat. Velmi silné téma. Velice slušně zpracované. Vznik něčeho podobného bych čekal spíše více na severu. (12.08.2015)

Filmový rok 2022 jsem "otevřel" polským filmem 25 let neviny (leden), "uzavírám" ho francouzským snímkem Présumé coupable (listopad), tyto filmy dávám do souvislosti, jelikož za oběma ve mně zůstává a nadlouho zůstane tatáž pachuť (znásobená tím, že oba příběhy mají naneštěstí oporu v reálných soudních případech, jinými slovy: takhle nějak se to fakt stalo!) ze skandálního, životy ničícího pochybení (de facto zlovůle) vyšetřovatelů, prokurátorů a soudců. Silné téma, solidní zpracování, potřebné filmy (pro potřeby zocelení fungování státu práva a spravedlnosti je nutné prve poznat jeho současná slabá místa). 80 % (22.11.2022)

Upřímně se mi po skončení filmu chtělo zvracet. Nebylo to z toho, že se znásilňujou v rodinách děti, ale z toho, že si vyšetřující soudce s policajtama dělaj co chtějí, i když maj případ na vodě, věřej drbanům a nic se jim za to nestane. Torreton podal vynikající výkon a to nejen herecký, ale i fyzický. Když jsem ho viděl jak drží hladovku, tak mi bylo úzko. A bohužel se to všechno stalo. (01.02.2016)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

Jedná se o rekonstrukci justičního "omylu", ve kterém čistá, sprostá lež, kterou posvětila arogance státních zástupců a soudců, zničila životy několika chudáků. Je docela s podivem, že tohle vypuklo ve Francii, tématem zneužívání dětí by to odpovídalo spíš na severské země. Filmařina je to reálná, znepokojivá a soucit vyvolávající. Kdo by jste měli na něco podobného chuť, určitě doporučuju, jinak je to samožřejmě něco, co vám klid do duše nevnese. 85% (18.11.2015)