Obvinený

Upřímně se mi po skončení filmu chtělo zvracet. Nebylo to z toho, že se znásilňujou v rodinách děti, ale z toho, že si vyšetřující soudce s policajtama dělaj co chtějí, i když maj případ na vodě, věřej drbanům a nic se jim za to nestane. Torreton podal vynikající výkon a to nejen herecký, ale i fyzický. Když jsem ho viděl jak drží hladovku, tak mi bylo úzko. A bohužel se to všechno stalo. (01.02.2016)

[FFF 2012, Sydney] Zručne obstaraná jednohubka o pošramotenosti justičných orgánov, ktoré si ako zvyčajne robia len to, čo sami chcú, resp. potrebujú. Až sa nechce veriť celému tomu (akokeby) umelo vyostrenému divadielku okolo Marécauxa a jeho prípadu, ale po menšej revízii kadejakých pofidérnych verdiktov z rôznych kútov sveta sa zas pochybnosti o neuskutočniteľnosti skôr vytrácajú, než pretrvávajú. Garenq to vzal od podlahy a ani na minútu nepoľavil, určite má svedomito napozeraného Greengrassa od ktorého si prepožičiava "reportérsky" neposednú kameru spolu so strhujúcim strihom+vypúšťa na plac nezdráhavého Torretona predvádzajúceho snáď ani necvičené a teda perfektne živelné výstupy. "Présumé coupable" nie je žiadnym majstrštykom, tá "televíznosť" sa-aj napriek pravdepodobnej zámernosti-prehliadnuť či naplno obdivovať až tak nedá, no skrz to ide o ďalšie, nadmieru dobre tlmočené trpké svedectvo o relativite pojmu objektivita po ktorom Vám do smiechu celkom iste nebude. (23.03.2012)

S hlavním hrdinou musím bejt za jedno. Soudy v jakémkoliv státě stojí všeobecně za hovno. Sám bych mohl vyprávět. Každopádně to, co Alain zažíval, je úplně jiná liga a nedokážu si představit, že bych se v takové situaci objevil já. A pokud ano, asi bych to řešil podobně. Tenhle film se sice na jednu stranu tváří hrozně těžce a depresivně, jenže mně na druhou stranu ukázal, že soudní procesy dokážou skončit všelijak. Havlův slavnej výrok, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, je tak opravdu jenom výrokem, který se hezky poslouchá, ale s realitou má kolikrát málo co společného. Zkuste jet třeba do Paříže a říct ho Alainovi… (08.09.2015)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

Nechutně odpornej film o tom, jak někdy stačí, když vás někdo obviní z něčeho velmi závažného a presumpce neviny už pak jde dopr*ele. Na to se nedalo skoro ani dívat, a nemám sebemenší potřebu tohle vidět znova. Ke zničení až 13 životů stačí prolhaný fracek, jeho matka s velmi nízkým inteligenčním kvocientem a mladý francouzský úřednický soudce bez emocí. (29.06.2018)