Mnoho povyku pro nic

Letošek nejspíše přeje filmům, jenž si parta přátel natočí jen tak pro radost. A po Apokalypse v Hollywoodu se naštěstí daří tu radost převést na diváky i Jossu Whedonovi a jeho partě. Hravé, zábavné, skvěle využívající nesmrtelné předlohy a herci si to zatraceně užívají. Pro Whedonovy fandy povinnost. (22.11.2013)

Film pro radost. A Shakespeare natočený v obýváku. Much Ado About Nothing těží jen ze zasazení teatrálních dialogů do moderního prostředí, jinak jde o vcelku bezduché odříkávání replik z předlohy. Joss Whedon zkrátka tráví pracovní dovolenou jinak než většina lidí, tak se svými přáteli (které jistě poznají fanoušci jeho seriálové tvorby) nacvičuje ochotnické divadlo - někdy to má sympatický nadhled a v kontextu zobrazovaných událostí zasazených do atypického prostředí domu i potřebnou absurditu, jindy jde zase jen o nezáživné recitování Shakespeara bez potřebného dramatického spádu. Jako experimentální art pro zasvěcené a úzce vymezený okruh Whedonových fandů je to ale fajn, cílová skupina Avengers by se však raději měla téhle černobílé indie dramedii obloukem vyhnout. (10.11.2013)

Klub přátel Josse Whedona uvádí... Tohle se Jossovi fakt povedlo. Že se přenáší Shakespearovi hry do současnosti není nic zajímavého, ovšem přenesení takřka doslova i replik se podle mě nevidí tak často. A nejlepší je, že to skutečně funguje. První půlhodinka se sice trochu vleče, ale pak už je zábava zaručena. Maskování Alexise Denisofa křovím si budu pamatovat hodně dlouho. Uvažuji jestli mám dát 4 nebo 5 hvězdiček. Ale za policistu Nathana Filliona (konečně je pravým policistou) tam těch 5 dám. 85 %a doporučuji každému Whedonovu fanouškovi. (19.07.2014)

„Mnoho kriku pre nič” , je ináč komediálna hra od autora "Williama Shakespeara" , ktorú si Joss Whedon spracoval na čiernobiely materiál, pričom najprv som sa musel pekne zorientovať, čo sa týka množstva týchto, naozaj pestrofarebných postáv, trebárs "Donovia" Pedro a John, ďalej lepšie som si určite (za)pamätal « ústredný pár » Beatrice s Benedickom, čiže oveľa vhodnejšie dve béčka, než povedzme, Leonato, guvernér Messiny alebo ešte Dogberry, strážnik nočnej hliadky, že Claudio, gróf z Florencie a Héró, je ďalší párik, na ktorý sa usporadúvajú samé intrigy, t. j. od tohoto zlomového momentu, spočívajúceho v nepodarenom, svadobnom obrade, to začalo byť o moc zaujímavejšie, pretože dovtedy som bol iba zmätený, ale potom už ani nie, kedy som sa čoraz viac dostával do potrebnej, duševnej rovnováhy, čakajúc, ako sa to vlastne celé nakoniec skončí, čo už asi ani nikoho neprekvapí, že šťastlivo... ? / Lámal som si hlavu, odkiaľ mi je vskutku známy Borachio... ? Keď následne poviem Lucius, syn Lucilly a synovec Commodusa, tak už vari je to všetkým úplne jasné, pretože ostatný herecký ansámbel, mi bol väčšinu času neznámy, aj keď som ich možno kdesi zazrel... ? Vidieť sa to síce celkom oplatí, no súčasne pre shakespearovských fanúšikov - asi automatika, a pre tých druhých - len akási (ne)povinná nutnosť ?! (09.10.2020)

Milé prekvapenie. Na fantastickú Branaghovu verziu sa to v žiadnej tvorivej zložke pochopiteľne nechytá a aj tá štylizácia mnohokrát tragicky nefunguje, ale základ v podobe predlohy z ktorej to vychádza väčšinu negatív spoľahlivo prebíja. Ten príbeh aj postavy mám proste rád a je evidentné, že Whedon sa snažil a dal do filmu srdiečko. Síce opäť nezakryl, že je viac fanboy ako skutočne kvalitný tvorca ale dokáže dojať aj vyčarovať úsmev na tvári. A o to ide pri romantických komédiách v prvom rade. 8/10 (21.12.2015)