Phenomena

Tak, v krátké době mé čtvrté a na nějakou dobu zase poslední setkání s Argentovou tvorbou mi do cesty přihrálo mnohými opěvovanou Phenomenu. Rovněž i v tomto případě se jednalo o mé první zhlédnutí (stejně jako v případě Inferna a Tenebre) a Dario opět nezklamal. Sice to bylo z jiného soudku, než jsem u něj zvyklý, ale to mi v tomto případě vůbec nevadilo. Příběh mě zaujal již od první minuty a to nejen díky mladičké Fiore, ale i následnému gore. Takové lahůdky si nechám líbit a bylo mi hned jasné, že v podobném duchu se bude rozhodně pokračovat i nadále. To jsem však ještě netušil, že na řadu přijde mladičká Jennifer Connelly, která se své role zhostila s naprostou bravurou i v takto mladém věku. Nejen že se na ní pěkně dívalo, ale ona předvedla i velice solidní herecký výkon. Dario následně rozpoutal další atmosférické „peklo“, do kterého jsem se zcela ponořil a přestože měl tento příběh několik slabších pasáží, užíval jsem si ho po celou dobu. Vražd tu bylo dostatek, nechybělo ani několik „zvratů“ a jediné co mě trošku mrzelo, byl ten digitální roj much. Nicméně tu hrál zajímavou roli i můj oblíbenec Donald Pleasence a „jeho“ opice. Musím však souhlasit s názory, že tentokrát se příliš nevyvedl hudební doprovod. Hudba jako taková nebyla vůbec špatná a klidně bych si jí pouštěl pořád dokola, ale v některých scénách byla nevhodná. No a úplný závěr bych taky lehce vylepšil. Poté co Jennifer vyleze z jámy plné hnijících těl a červů, jsem se musel následnému vyvrcholení potutelně usmívat. Ale to je jen můj názor. Každopádně Phenomena jako celek na mě zapůsobila velice pozitivně a i přes několik negativních prvků, jde pořád o solidní nadprůměr. Určitě jsem jí neviděl naposledy. 80% (07.03.2018)

U Daria Argenta se v podstate vzdy da spolehnout na 3 klicove ingredience. a] Omamny vizual (v tomto pripade nadherna Swiss priroda), b] fantasticka hudba (jsou to 80's takze poradna elektronika... kterou ale misty zbytecne kazi pridavani metal songu od Motorhead a Iron Maiden, coz pro vytvoreni hororove atmosfery naopak neni zrovna stastna volba) a za c] notna davka brutality (te je zde o neco mene, nez v jeho beznych hororech, ale vubec to nevadi, caste zapojovani hmyzu a cervu do akce urcite dodava potrebnou chut a stavu). Ke vsemu je zde i povedena alternativni story s kapkou nadprirozena, zacinajici mlada Jennifer Connelly a skvely Donald Pleasence. Ja si nemam na co stezovat, dalsi prvotridni Argentuv horor. 8/10 (22.10.2010)

Já vim, už to tu zaznělo několikrát, ale ta metalová hudba se sem opravdu nehodí! Jinak Argento nezklamal a natočil ne úplně brutální a krvavou jízdu (to se však konce netýká), ale především jedinečnou atmosférickou podívanou, povinnou nejen pro fanoušky gialla. Závěrečných 20 minut mi tu celkovou delší stopáž bohatě vynahradilo. (13.02.2010)

OK, tak... Tohle bylo překvapivě boží! Bohužel, ne zcela ve všem, neboť celek dolů sráží hlavní náctiletá herečka, která prostě hrát neumí, střídá dva výrazy ve tváři a to je tak vše, co tu předvede. Ale krom toho? Námět je hrozně béčková horrorová detektivka, s velkým nádechem mysteriozní entomologie. Že to zní jako děsná pitomina? No, taky je, ale velmi zábavná, stejně jako brilantní použití hudby, které kombinuje osmdesátkové syntezátory s operním sborem a když jde do tuhého a neumětelská herečka cosi provádí na plátně , neváhá tvůrčí tým nasadit pecky od Iron Maiden a nějaký, pro mě neidentifikovatelný punk, což je vše velmi svěží a zábavné. A ano, ostatní řemeslo je tu taky super, režie, kamera, blááh, bláá bláááh, jenže nikdo, krom vrchního hudby-tele, nemá v titulkách jako jméno napsanou takovou krásnou zhovadilost, jako Goblin! (01.10.2016)

Toto išlo trošku mimo mňa. Základná línia je dokonca veľmi zaujímavá. Lenže čím hlbšie sa dostávame do príbehu, čím hlbšie sa pred nami rozuzlujú všetky tie udalosti a tajomstvá, tak to začne neskutočne haprovať. Logika sa tu nenachádza. Prechádza sa asi po tých Švajčiarskych horách. To, že je Connelly super a že Pleasence je charizmatický - o to pokoj. Ale vo výsledku je to mix bizáru, prostoduchosti a zlého vkusu, ktorý umne pracuje s atmosférou a svetlom. Dokonca potešil aj Iron Maiden ako súčasť soundtracku. Mucha detektív, šimpanz pomstiteľ, postavy bežiace len tam, kde bežať nemajú, nejaké tie červíky a zaklínačka hmyzu, veľmi divná šikana, neotvorené okno v autobuse a namosúrená teta a v konečnom dôsledku absencia skutočných emócií, nech už sa hlavnej hrdinke stane čokoľvek. Krik v sekunde vystrieda úsmev, útek vystrieda skúmanie priestoru. Je to tak strašne divné a rozporuplné, že tomu tie tri hviezdy dám. Ale nič podivnejšie a nevkusnejšie som už dlho nevidel. (08.12.2022)