Príbeh môjho syna

Hodně špatný film, skoro po všech směrech. Největší problém spatřuji v tom, že jsem mu absolutně nic nevěřil. Rozhodně zajímavé téma, kde se ale již poněkolikáté zpracování daleko rozchází s mým jemným a vybroušeným filmovým nosem. Penelope Cruz, jako celkem věrohodná, i herecká ozdoba a poté už jen pár známých a známějších herců, v příběhu, který mi přišel nablýskaný, jako nějaké zánovní auto, které právě opustilo bránu autosalónu. Na první pohled nemá chybu, ale zevnitř obsahuje až moc nedodělků. (07.12.2014)

Nikdy není vše jak se zdá, a proto by člověk neměl dělat nevratná rozhodnutí. Jsi jen člověk, tak nesuď ostatní jako neomylné a podlé, ale stejně prožívající, chybující bytosti jako ty. Tvá interpretace říká hodně o tobě, než o interpretovaném!!!! :-). ... Po dlouhé době film, co se mi hodně zavrtal pod kůži. (03.06.2013)

Penélope není moje krevní skupina. A ani tímto filmem se to nemění. Stopáž byla zbytečně dlouhá. Nevím, jestli mi byl více nesympatický hlavní hrdina - jako rádoby nezávislý svobodomyslný fotograf, co po 3/4 filmu, kdy podlézá Penelope bez vysvětlení prchne k dívce v nesnázích, nebo celkově válečné ladění snímku, které se ani neobtěžovalo více nastínit okolnosti pro neznalé diváky a radši plýtvalo patosem nasáklými scénami s lidmi v kaluži krve. Nesedlo mi to. Dvě a půl hvězdy za hudbu a atmosféru před válkou. (30.10.2013)

V určitých momentech (a není jich málo) krásný film, jímž zpracovávaná témata jsou mému srdci velmi blízká, stejně jako ústřední herecká dvojice + zajímaví, méně známí herci ve vedlejších rolích. Po okouzlující asi první půlhodině ale začne film více a více upadat do vod monotónnosti, postavy se plácají od ničeho k ničemu a samotná válka hraje oproti osobním životům protagonistů podružnou roli. Což je škoda, protože právě scény, ve kterých jim válka zásadním způsobem ovlivní život, patří mezi ty nejlepší. Jinak by filmu neuškodilo trochu víc špíny na úkor přehnané estetizovanosti, která se s příběhem trochu tluče. Přes řadu výtek jsem si ale film oblíbil. Chvílemi mě iritoval, trochu i nudil, ale jakmile začala hrát Nirvana, odněkud vykouknul optimistický Emilův kukuč či byl na plátně charismatický medvěd Gojko, vyloženě se mě Příběh mého syna dotýkal. Za to ty slabší čtyři hvězdy dát musím. 75 % (25.05.2013)

Do válečné minulosti a současného míru je zasazen příběh tragédie jedné skupiny lidí, která je zajímavá především tím, jací lidé v ní jsou. Každý ze členů skupiny je nějak poznamenán svou minulostí a nikdo není kvůli různým životním přešlapům svým nebo svého okolí. Emoce bouří celým dějem a smutek (nebo spíš zoufalství) střídá radost (nebo spíš euforie). Různé národy, které nemají tak rozvinutou schopnost sebekontroly, se různě propojují dohromady až vzniká dynamická, nepřehledná, ale mnohdy zase velmi sousledná a srozumitelná lidská souhra života. (23.07.2014)