Príbeh môjho syna

Krátce - nedovařený europudink se všemi definičními znaky midcultu. A teď obšírněji. Snímku nelze upřít, že dbá o svůj zevnějšek. Krásná je Penelope, krásná je válka, krásné je umírání. Estetizace nepříjemného a ošklivého drží naši pozornost na povrchu, kde se s případným dojetím manipuluje mnohem snáz (nedojmou nás příčiny, ale následky, které lze v rámci filmu snáz „vyřešit“, z kina proto můžeme odcházet s dobrým pocitem, že nastolené otázky byly zodpovězeny). Vrstvení bezbolestných obrazů a vět jako opsaných z duchovních příruček a z textů rockových balad přitom zprvu nesměřuje za žádným nadčasovým cílem. Okolní svět pro hrdiny začíná existovat až po vyčerpání potenciálu vztahových problémů. Velké dějiny jsou zde jen od toho, aby (dramaturgicky) nakoply ty malé, aby dodaly na závažnosti plytkému rodinnému melodramatu. Neorganické zahrnutí balkánského konfliktu do příběhu navozuje falešné dojem, že jde o víc než jen o to, kdo s kým počal dítě. ___ Definování ženy výhradně skrze její mateřství je pouze jedním z mnoha stereotypů, okolo nichž byl příběh vystavěn. Nemá-li žena dítě, je pro vyprávění irelevantní. Jiná než mateřská role pro ni neexistuje. Neplodnost se v tomto kontextu stává problémem světového významu. ___ Příběh mého syna předkládá utopický model světa, v němž národností, rasové i náboženské rozdíly ustupují myšlence pomoci bližnímu. (Číst film proti srsti, jde o příběh o tom, kterak kapitalistický svět udělal z balkánských zemí kurvy a následně jim sebral naději na lepší budoucnost.) ___ Špatní nejsou primárně lidé, ale to, co je přesahuje – válka a politika, pojmy filmem tak zobecněné, až se stávají bezobsažnými. Špatné jsou ty situace, které hrdinům způsobily trauma a ztížily jim seberealizaci a hledání vlastní identity (krize identity je nejnosnějším tématem filmu, žel nejhůře rozpracovaným). Abstraktní kategorii zla zastupují ti druzí, konkrétně nepojmenovaní, nevázaní na konkrétní dějinné období (ač pravděpodobně pocházející z divokého Východu, ne z vždy nápomocného Západu). Film z nás díky tomu snímá pocit viny a vyvolává příjemné tušení, jak dobře se vlastně máme. ___ Respektuji, že kýčů je třeba. Není ale třeba je nekriticky přijímat a akceptovat jejich banální vidění světa, který má v reálu mnohonásobně více barev a chutí. 50% (12.04.2013)

Tento film naozaj nemusel byť nakrútený. Je chaotický ako celý Balkán s jeho historickými animozitami, vendetóznym ponímaním spravodlivosti, vášňami i krutosťou. Film chce zachytiť všetko a aby to nebolo také jednoduché, ešte zamieša doby, v ktorých sa jednotlivé epizódy odohrávajú. Výsledkom je nanajvýš materiál na poskladanie mozaiky nezaujímavého príbehu. A tak si divák zapamätá iba zo šede vyčnievajúcu Penelope Cruz, zopár odhalených prsníkov a najmä ten príjemný pocit keď sa objavia záverečné titulky. (26.07.2014)

Asi tak stokrát lepší než V zemi krve a medu, naivní pokus Angeliny Jolie o natočení příběhu z války v Bosně. Veškeré reálie jsou tu až překvapivě správně, dokonce včetně jazyků, kterými postavy mluví. Současné Sarajevo výjimečně autentické a zároveň jen tak akorát na pozadí. Příběh je možná lehce přitažený za vlasy, ale události z Bosny mi přišly pojaté tak akorát výstižně, ani ne příliš pateticky, ani ne úplně mimo. K příběhu se příliš vyjadřovat nepotřebuju, protože kdyby se to odehrávalo kdekoli jinde, tak bych se na tenhle film v životě nedíval. (07.01.2014)

Když já mám rád filmy, kde chování postav dává smysl... Zhruba první polovina filmu je velice slušná a obsahuje řadu situací či myšlenek, které leckerého diváka skutečně osloví (za mě mnoho klíčových momentů vztahu Diega a Gemmy, focení konzervy tuňáka). Druhá polovina filmu bohužel obsahuje řadu momentů, kde příčiny chování postav buď nejsou dostatečně vysvětlené nebo jednoduše chování postav nedává žádný smysl - hádka matky se synem, fotbalový zápas a zejména závěrečná pointa filmu (kdy by hlavní postava filmu měla být v úplně opačném emočním rozpoložení). Závěr ve mně skutečně vyvolal díky své nelogičnosti kroucení hlavou míchané s apatií, což je zrovna u Příběhu mého syna ještě větší problém než obvykle (vzhledem k tomu, že divák kvůli dvěma souběžně běžícím časovým linkám zrovna na závěr vyloženě čeká, aby pochopil, jak to vlastně celé bylo). Škoda, rozjeté to bylo slušně. 3/5 (22.09.2019)

Původně jsem si myslel, že krásná Penélope Cruz a italský režisérský talent mě potěší s lepším filmem. Je to ale vzorově nezvládnutá dramatická romantika, která využívá toho, že se z části odehrává ve filmově hodně atraktivním Sarajevu. Nicméně příběhem se protínají dvě linky. Jedna před a jedna po. Ta před mi přišla zajímavější a jako celek mi kvůli tomu celý film přišel dost nesourodý. (07.08.2018)