Príbeh môjho syna

Zvláštní film, asi se příliš snažil být umělecký a vznikl z toho takový žánrově nevyvážený mišmaš. Není to špatné, ale nijak mě to nenadchlo- dvojí časová osa tomu nepomáhá, konec je taky takový makový, největší předností filmu je válka v Bosně. I ti herci spíš přehrávají- je vidět snaha, aby to nebylo americké, což se povedlo, ale na úkor kvality...50% (14.08.2020)

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

Extrémní šovinistickej blábol, který svoji veskrze strašlivě debilní Almodovarovskou zápletku bahní dvě hodiny a vsouvá ji do trojobalu jugoslávské války, aby jí přiřkl nějakou hodnotu. I formálně to bolí, protože scény na sebe nenavazují, očividně se víc stříhalo než točilo, postavy jsem do jedné přál naložení do sudu z kyselinou a ke konci čím více film hrál na city, tím víc jsem přemýšlel co budu zítra snídat. Nejvíc mě asi povbavilo, že kdykoli se film necítil svůj, tak vytáhnul kozy některé z postav, aby se divák nad dalším vývojem příliš nezastavoval. (10.07.2013)

Romantický príbeh odohrávajúci sa v Bosne počas vojny. Spočiatku je vojna nepodstatná, ale stále viac vstupuje do deja, až ho úplne ovládne. Príbeh je tu ale prisilné slovo, skôr sú to úryvky histórie. Tragickej, kde obeťami sú ženy a deti. Aj napriek účasti Penelopky je film nezaujímavý a nudný, snaha urobiť ju starou sa nikdy nemôže podariť. –––– Občas si čtu Korán. Že máme pomáhat druhým. A já ráda pomůžu nedokonalé ženě. (15.04.2016)

Vynikající režijní vedení a následně vynikající herecké výkony. Oceňuji rovněž značně nevšední, velmi propracované charaktery několika postav. Zdaleka se tady nepracovalo jen s černou a s bílou. Příkladně básník Gojko byl na jednu stranu výborným, spolehlivým kamarádem, taky ale uměl být vulgární a chvílemi i zlý. S podobnou kombinací se ve filmu zase tak často nesetkáváme. Většinou je to tak, že je buď kamarádský, a pak dostane do vínku ještě dalších X super vlastností, nebo je to naopak sprosťák, a pak je jen otázkou času, než zjistíme, že u sebe ve sklepě schovává nejmíň tři mrtvoly. Stejně tak syn hlavní hrdinky. Všechno se v tomhle filmu točí de facto kolem něj, on tady ale rozhodně není jen za roztomilýho klaďase. Zaprvé není vůbec roztomilej (byl/nebyl to záměr- těžko říct), zadruhé ho vidíme například v situaci, kdy těžce plísní "vlastní" matku, div že na ni nevztáhne ruku. Tohle jsou pro mě momenty, které hodnotím velmi pozitivně. Slabší, příliš teatrální pro mě byla naopak situace, kdy se má fotograf milovat s Bosňačkou Askou, a jen co si odskočí, tak ji do ložnice přijde přefiknout pět vojáků. Z tohohle pichu hned navíc vzejde dítě. Tohle na mě bylo trochu moc, ale jinak se mi to opravdu líbilo. Rozhodně to není tuctový film. Naopak bych řekl, že je skutečně výjimečný. (27.05.2013)