Most

1. série: Pro milovníky "over-twisted" a sociálně uvědomělých severských detektivek něco jako obchod s luxusní čokoládou. Seriál sice rámcově následuje model amerického thrilleru o tematickém zločinu, ale samozřejmě ho překládá do severského hodnotového systému a vnímá ho v kontextu společenských fenoménů - tajemný zločinec pak do určité doby funguje jako Nolanův Joker, tedy inscenátor jevů, které odhalují zálibu poklidné společnosti v excesu. Některé jeho "zkoušky" jsou brilantní a jejich hraniční morálně-etická povaha překračuje rámce běžné politického korektnosti. To, že pak Most přeci jen směřuje ke "smířlivějšímu" motivování pachatele je něco jako očekávaná daň, která nijak nekazí rozkoš z chaosu, který "TT" páchá. Navíc na tuhle daň připadají závratné zisky - nádherně asymetrické ústřední duo s žoviálním Kimem Bodniou a mimozemskou Sofií Helin (její Saga mi konečně osvětlila, co je pro některé ženy na Cumberbatchově Sherlockovi tak sexy), metrosexuální light design i rámování záběrů, které je chladně krásné a chrání Most před úpadkem do sentimentu a žánrových klišé. Čistá rozkoš z vizuálu promyšleného do posledního nepodstatného záběru (i vycpávková scéna, v níž detektiv vystupuje z auta a jde domů je nasvícená tak, že člověk vidí, jak o ní někdo přemýšlel jako o nedílné významové součásti celku), studená a odtažitá atmosféra, zajímavá sonda do skandinávského svědomí a navzdory předvídatelnosti i silně emotivní finále... Pokud jenom trochu berete na jména jako Mankell, Nesbo či Larsson a občas fetišisticky slzíte u BBC verze Wallandera, tak tohle musí jít skrz krunýř do omrzlé krajiny srdeční. 2. série: Trochu víc oslích můstků a zvláštních nesouladů, opět opakování trochu účelové práce s vedlejšími liniemi (postavy a jejich osudy se objevují jen jako účelové "komplikace" zápletky), na druhou stranu se tvůrci tentokrát poučili a konstantně udržují napětí i "globální" perspektivu případu. Pokud první série šla kolem 7. dílu trochu dolů, tady je tempo konstantní a gradace se paradoxně dostavuje přesunem do intimní roviny postav. Závěr patří k nejlepším, co jsou v žánru k vidění, nechybí monstrózní cliffhanger hlavní zápletky, ale největší sílu do vyprávění vnáší opakování motivu pomsty z koncovky série první. Jens jako "dědictví" první série funguje po celou dobu skvěle a i když možná už dialogy a sociální "faux pas" Ságy a Martina nemají tu intenzitu, vyhublý přízrak "teroristy pravdy" posouvá jejich vztah dále až k hořkému finále. Moc se těším na pokračování, protože tvůrci ukazují schopnost držet kvalitu, neměnit koncept a přitom se posouvat dál. Saga na rozdíl od Sherlocka navíc nepodléhá pozici "asociální superstar" a čím více se otevírá, tím více je lidská, nedokonalá a tím i méně cool. Vlastně je svou umanutostí dost otravná a v některých aspektech začíná evokovat kolegyni Lundovou. (02.01.2013)

Nevěřil bych, že se vydržím dívat na dvojdíly (repríza říjen/listopad 2015) v popůlnočním čase. Ale příběh je vystavěný tak, že divák neodolá. Pozorný divák v 5. díle odhalí to, co jinak bystrá dvojice kriminalistů přehlíží. Pachatel sice ukáže "tvář" tři díly před koncem, ale autoři stejně dokáží stupňovat napětí i v předposledním díle. Ústřední dvojice kriminalistů se velmi dobře doplňuje, především představitelka Ságy zahrála přesvědčivě (loučení se šéfem). Líbilo se mi, jak tvůrci pracovali se střihem (hlavně při sledování pachatele v předposledním díle). Hudba a písnička umocňují dojem. (21.11.2015)

Televízne seriály sledujem výnimočne, ale v poslednej dobe som urobil hneď dve výnimky. Prvou bol vynikajúci Temný prípad a druhou mimoriadny Most. Oba na odporúčanie tých, ktorí mi prajú. Most je silný nielen svojim scenárom, ale aj jeho naplnením. Dve blízke krajiny, dvaja nesúrodí detektívi, viacero dejových zvratov, pekná melódia uvádzajúca jednotlivé časti a nad tým všetkým čnie impozantný most, ktorý symbolizuje, že je možné spojiť i zdanlivo nespojiteľné. Bol som mimoriadne spokojný a súčasne navnadený na ďalší oceňovaný seriál - Zločin, ktorý neprehliadnem. Po rovnako dobrej druhej, tretej a štvrtej sérii a po opakovanom sledovaní prvej pridávam aj poslednú hviezdičku. (13.12.2014)

Co bychom bez těch Seveřanů a jejich depresí dělali? Most, který spojuje dánskou metropoli Kodaň se švédským přístavním městem Malmö. A přesně na linii značící hranici mezi oběma státy se objeví mrtvá žena. A nebude jedna. Hranice dvou států, dvě oběti, dva vyšetřovatelé. Oba totálně odlišní. Chladná a patologicky racionální Švédka a bodrý a lidský (i záletný) Dán. Výsledkem je žánrový klenot a televizní pojem, který se nakonec s různými obměnami (v polovině dojde za velmi zajímavých okolností k výměně parťáka, který nejednou zasáhne do osobní roviny hlavní „hvězdy“ Sagy Norén) dočkal čtyř sérií. A pokaždé máme pocit, jako bychom vyšetřovatele vůbec neopustili. Atmosféra, napětí, hodně postav, šedivý vizuál, gradace, herecké obsazení a velmi propracovaný scénář. Ten poukazuje na neduhy současné společnosti a dává jí mnohé za vinu. Zároveň pojmenovává témata, která obě země sužují: imigranti, lidé na dně sociálního systému, násilí ze strany policie, mizerná péče o psychicky nemocné. Ve druhé sérii do ústředního mostu narazí námořní loď. Bez posádky, se spoutanými lidmi v nákladovém prostoru. Švédy i Dány. A s podlomeným zdravím. Ve třetí pak sledujeme mezi figurínami nález dánské genderové aktivistky, která žije s ženou. Mrtvé, naaranžované, nalíčené. A na švédském území. Závěrečnou sérii pak odstartuje krutá smrt šéfky imigračního úřadu. Zahrabané do hlíny a ukamenované. Všechny série spojuje, že předkládají množství postav i počáteční zmatek, kdy si ale následně vše výtečně sedne. A vždy je z toho nesmírně silné finále. A nakonec i Saga nachází jakýsi vnitřní klid. Pro limonádu není prostor. Ponuré a chytré. Seriálový TOP. (25.01.2021)

No, je to úleva, že dobré kriminálky v Evropě netočí jen Britové. Švédsko-dánská koprodukce dává Mostu unikátní severský feeling. Kromě určité překombinovanosti nemám tomuhle kousku co vytknout. Největším tahákem je určitě ústřední detektivní dvojka - bodrý Dán Martin s komplikovaným rodinným životem a tak trochu sociopatka Saga ze švédské kriminální policie. Mezi těmi dvěma není žádné romantické napětí, což je osvěžující, ale přesto je fastinující jejich komunikaci sledovat. Hlavně díky tomu, že Saga má problémy s každodenním běžném konktaktu s lidmi, pro což má Martin až svaté pochopení. Posledních pár dílů jsem dala na jeden zátah, až tak se to ke konci rozjede. A potěšilo mě, že Skandinávci umějí tnout do živého - nejen co se týče obětí, ale i co se týče společenských problémů. Nedivím se, že Britové i Američani chystají remake. (15.03.2013)