Zimnica

Japonský úradník, makajúci vo firme obchodujúcej s rybami sa nevie dočkať dovolenky na Havaji. Študujúc materiály cestoviek sa už už vidí ako si to v lone prírody rozdá na trávnatých plochách s golfovou palicou, uniknúc tak aspoň na chvíľu vlezlej tokijskej zime, stresu z práce a hlukovému smradu. Miesto toho ho však úcta k tradíciám a vnútorná potreba spraviť niečo pre rodičov privedú na Island uprostred zimy. Relax na Havaji vystrieda povinnosť dostať sa do odľahlého kúta studeného ostrova, plného bublajúcich gejzírov, mystických skalísk a duchov. Zábery nehostinnej, no uhrančivo krásnej prírody, plnej uletených, či poletujúcich Islanďanov, bizarný humor, dobré herecké výkony a skvelá hudba sú hlavnými devízami tohto oči, uši i dušehladiaceho filmu. (03.06.2005)

Tento film je tak trochu reklama na Island. Ukazuje krajinu a typické islandské zvyky bez ladu a skladu, ale spíš jen takové pozlátko, než reálné situace. Kdybych o Islandu nic nevěděla, budu ho hodnotit asi lépe, ale v porovnání s filmem Stuttur frakki, který byl natočen o pár let dříve, a stejně tak představuje zmateného cizince v neznámé zemi, jsem nemohla dát lepší hodnocení. Film mě spíš rozčiloval, než bavil. (01.05.2008)

najpristupnejsi, najkrajsi, najfarebnejsi a najlepsie vystavany fridrikssonov film vobec. jedna z ukazok, ze aj ked japonci na dovolenku lietaju vsae inde len nie do skandinavie, predsa len maju so severom europu VELA spolocneho. naladu. odlucenie. melancholiu. japonske mono aware. slast zo smutku. (25.01.2006)

Klasická pohlednice zobrazující svéráz jednoho národa očima příslušníka jiného, úplně odlišného. Tentokrát jde o Island, na který nedobrovolně přilétá mladý Japonec vykonat pohřební rituál na místě, kde zemřeli jeho rodiče. Občasné absurdity islandské mentality a kultury pobavily, ale jinak jde o chatrný soubor příliš mnoha příliš kratičkých a nicneříkajích situací. (13.04.2012)

Zvláštní a zajímavá road movie, kde se Hirato setkával s různými situacemi od sběratelky pohřbů, které objíždí fotit, country zastávky až třeba k poznání toho, co je Brennivin. Nezáviděla jsem mu jeho dlouhou cestu v té třeskuté zimě přes Island, ale jeho odhodlání splnit slib daný dědečkovi, pohřbít své rodiče tradičním japonským způsobem. Mrazivý, studený, ale lidsky teplý Island, kde je víc ovcí než lidí. Já bych to pak osobně vzala zkratkou na tu Havaj. (16.11.2015)