12 rokov otrokom

Nevím, čím to je, ale všechny filmy o otroctví, které jsem zatím zhlédla, ze mě nedokázaly dostat ty patřičné emoce, jak by asi v případě tohoto tématu měly. Tarantinův Django mě zanechal trochu v rozpacích a očekávala jsem, že 12 let v řetězech by mě konečně mohlo "dostat", jak se sluší a patří. Už jen proto, že režisérských otěží se chopil Steve McQueen, jehož Hlad a Stud považuji za mimořádně silná a jedinečná díla. Ale opět se opakovalo to stejné, jako s Djangem. Sleduju film, vidím výborné zpracování, dobré herce, i postavy, téma je silné, jedná se přece o krutý život otroků, ale za celou dobu to se mnou vůbec nehnulo. Zanechalo mě to emocionálně zcela nepoznamenanou. Nevím, čím to může být, nepátrám po tom. Prostě to tak je. Výborně odvedená filmařina, avšak zcela odtažitá, chladná v podání emocí. Pro mě. (12.12.2015)

Tak nějak přemýšlím nad tou historií USA. Nebyla moc veselá. Pak přemýšlím nad tou naší. Vrátím se k té USA a napadá mě snad jenom to, že lidi v minulosti byli hrozný svině. Neříkám, že dneska nejsou, ale to co se na území USA od její kolonizace dělo, to nemá snad obdoby. Území vykoupené krví indiánů a následně krví Afričanů, co si tam bílá tvář dovezla, není zrovna něco, čím by se v současnosti dalo chlubit. A Anglický hodně zajímavý režisér Steve McQueen jednu takovou etapu převedl do takového příběhu, že mi po celou dobu filmu bylo hrozně zle. A samotného závěru jsem se málem ani nedožil. No a to si myslím, že s těmi filmy už něco vydržím. Holt nevydržím, takhle drsný film jsem dost dlouhou dobu neviděl. V některých scénách byl cítit totální zmar, totální prohra a smutek z každého dne stráveného na poli s bavlnou. Režisér to ale natočil hodně dobře. Některé scény nikdy z hlavy už nedostanu. A nejenom proto, že se v nich dějí šílené věci, ale i proto, že je režisér záměrně natočil dost zdlouhavě, místy i beze slov. Samotný záběr totiž mluví za vše. No a herci? O těch netřeba zdlouhavě mluvit. Ty všichni na mě totálně zapůsobili. Nejenom hlavní černošské role, ale i vedlejší, ve kterých se předvedla celá řádka známých jmen. (28.02.2014)

U podobně angažovaných snímků mám problém s tím, že konzistentní vyprávění je až příliš často zásadně upozaděno a děj slouží pouze jako nositel sledu samostatně funkčních scén na téma "bílý muž byl pěkná svině". Myslím, že v tomto případě lze podobný přístup vytýkat snad jen ve třetí čtvrtině, ale i tam je obhajitelný snahou akcentovat motiv otrocké rutiny dané části příběhu. Dvanáct let v řetězech vypráví v poklidném tempu, ale natolik pečlivě, že se příběh (až na onu stagnující třetí čtvrtinu) stále posouvá dál a, přes určitou epizodičnost, narativně drží při sobě. Tematiku nabízí s citlivým odstupem, nesklouzává ani k ultimátní a nesmlouvavé obžalobě, ani k bohorovné benevolenci k dané části historie. Jde o selektivní vyprávění hlavního hrdiny, který si prošel otroctvím. O to uvěřitelnější (a obhajitelnější) je epizodičnost sestávající ze silnějších, až knižních momentů, stejně tak určitá nekompletnost a zamlženost děje. Opravdu jde o výjimečně citlivé uchopení tématu, jak díky výjimečně pokornému a nenávisti téměř prostému vyprávění autora předlohy, tak díky umu tvůrců snímku. (18.07.2014)

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $56,671,993║Tržby Celosvetovo $187,733,202▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,698,429 //počet predaných kusov 343,748║ Tržby za predaj DVD v USA $11,006,750 //počet predaných kusov 731,914║ režisér Steve McQueen teda prešiel riadnym progresom čo sa týka štýlu rozprávania, už to nie je len také chladné strieľanie na slepo, tento krát plnými dúškami dokáže zaujať a strhnúť touto silnou drámou, ktorá má skoro takmer takú silu ako Spielbergov Amistad, v prednese dokáže byť rovnako drsný ako citlivý, k tomu dobrá kamera a silná doprovodná hudba od momentálneho bravúrného mága skladateľa Hansa Zimmer, využité zvučné herecké obsadenie, silný zážitok, ktorý by si aj nejaké tie ceny skutočne zaslúžil /95%/ (14.01.2014)

Rodák z Londýna Steve McQueen se dva tři roky připravuje na další projekt. A pak udeří. Jeho minimalistický Hlad měl sílu, ale dokázal i leccos vzít, hlavně díky předlouhým scénám postrádajících gradaci, citově nevázající se Stud nám zase nabídl pohled na všudypřítomné vyprázdněné životy. 12 let v řetězech je úplně jiných. Sice oceňuji, že se zajímavý tvůrce nejvíc přiblížil „klasickému“ příběhu, paradoxně se tím ale stal děvkou továrny na sny. Natočil absolutně přímočarý kousek, který jsem zhlédnul večer před předáváním Zlatých glóbů – tam se můj názor prakticky potvrdil, protože Asociace zahraničních novinářů sáhla po té nejsnadnější cestě. Obdarovala film pouze hlavní cenou za film roku v kategorii drama. Tím, že je McQueen Angličan, má nicméně (a naštěstí) odstup. A jeho nejnovější kousek není patetický, ale poměrně objektivní. Přesto je to stále stejná ohraná písnička. Scénárista John Ridley rozhodně nenapsal silný příběh. Mnohokrát viděnému boji za svobodu chybí přidaná hodnota. To, co sledujeme, jsme už viděli jinde a lépe (v tuzemsku a vlastně i celé Evropě filmaři „veleoblíbený“ holocaust by mohl vyprávět), tady se navíc až moc spoléhá na utrápené oči Chiwetela Ejiofora. Dvanáct let uteče jako voda, vystřídá se několik plantáží, ale ani jedna z lokací víc nevtáhne, pak se na scéně objeví deus ex machina, výrazně zvedne obočí nad tím, co neuvěřitelného si právě vyslechl a našeho hrdinu spasí, dlouho dopředu očekávané finále pak diváka zdaleka nerozseká. McQueen natočil svůj nejfilmovější kousek, ale právě to mu lehce podřízlo větev. Znovu volí dlouhé záběry, jeho film postrádá výraznější hudební motiv (sorry, Hansi) a hlavně – nikdo z herců se překvapivě nedokáže výrazněji zapsat do divácké mysli. Celek si asi víc zaslouží čtyři hvězdy (ty jsem dal i dvěma předchozím režisérovým kousků), ale zatím ponechám tři.. (12.01.2014)