12 rokov otrokom

Kdo zná McQueenovu tvorbu, tak musí být jednoznačně zklamán. On je silný v komornějších příbězích a tato velkolepá ukázka hnusu, kterým bylo otrokářství, je pro něho příliš velkým soustem. Příběh samotný skrýval obrovský potenciál a jen nás utvrzuje v tom, že nazvat člověka zvířetem je vlastně urážkou zvířete, jenže nakonec z toho vznikl neskutečně chladný film, u kterého člověka z letargie neprobudí ani klasické bičování a nebýt skvělého Fassbendera a jeho úchylné postavy, tak se jedná o, nebojím se říct, skoro prázdný film. Navíc mi tady chyběly časové údaje, které by zvýraznily Solomonovo utrpení. V této podobě divák neví, jestli scény dělí týden nebo rok, což dělá v ději ještě větší bordel a jedná se tak pouze o slepenec "silných otrokářských scén" a očekávaného setkání v závěru, které je však stejně o ničem. Ironií zůstává fakt, že se McQueen dostane do širšího povědomí právě tímto ničím přínosným filmem, který navíc sklidí úspěch i od akademiků, což je taky slušný úlet, ale vzhledem k tématu se to dalo čekat. (10.02.2014)

Po dlouhé době opět vynikající drama na téma rasismus, otroctví, nevolnictví, touha po svobodě a zrůdnost lidské rasy. 12 let v řetězech se navíc zakládá na skutečném příběhu, což výsledný dojem ještě víc umocňuje. Je pravdou, že snímek je dlouhý a některé záběry jsou zbytečně natahované, avšak jakožto divák jsem se nenudil ani chvíli a s napětím jsem sledoval příběh Solomona Northupa. Steve McQueen (to jméno mě u osoby režiséra irituje) natočil film vskutku mistrně, záběry kamery jsou vynikající, stejně jako zakomponování hudby k daným scénám. Co mi však mírně vadilo, resp. čemu jsem se shovívavě pousmíval, byla forma vyprávění, kterou režisér zvolil. Což už dnes nejde natočit film, aniž by se v něm různě prolínaly časové roviny? To se musíme neustále vracet do minulosti a pak do budoucnosti a pak zpět do přítomnosti? Vážně to nejde natočit konzervativně? :) (16.01.2014)

(1001) Ještě si to nechám projít hlavou. Byla jsem hodně zklamaná a asi nejvíc se mi teď zatím honí hlavou, že vlastně nechápu, co tím chtěl režisér říct. A tím nemyslím téma jako takové, ale tvůrčí přístup k němu. Nerozumím použité hudbě, nerozumím, podle čeho se rozhoduje, komu se dá kolik prostoru, nerozumím závěrečnému bohu na mašině. Jedná se o epizodické vyprávění, tak proč si Fassbender oproti ostatním pánům (hercům) hraje na boha. Vadil mi způsob snímání, který je sice hodně blízký, ale vlastně nezainteresovaný, jako by nesledoval žádný záměr. V tom zanikne spousta věcí, které by mohly a měly být vidět (lynčování, ukecávání Fassbendera) Chvíli je zvuk manipulovaný a potom už vůbec, proč. Jak může udělat tak parádní střihovou pasáž, jako tu zpívací Danovu/kázající Cumberbatchovu, a potom už v podobném smyslu nijak nekomponovat. Je-li to osobní příběh, proč nezůstáváme s tou osobou více beze slov a mnohem bolestněji (a víme, že to McQueen umí). Já doufám, že to má všechno nějaký vnitřní smysl, který jsem nepostřehla, hlavně ať to prosím není ústupek výtkám, že jeho filmy nebývají příliš divácké. (03.02.2014)

,,…A ZÍTRA SE BUDETE CÍTIT, JAKO BYSTE SE ZNOVU NARODIL…“ /// To si takhle myslíte, jak jste svobodnej… Tož, taková to byla tenkrát doba. Pochopení bílejch bylo vodvislý vod počtu mincí a přežil (většinou) ten, co měl hlavu sklopenou nejníž. Přepadaj mě úvahy vo ceně života, vo lidským vodpadu… prostě film plnej života ,,Jihu“, při jehož sledování rozhodně doceníte toho negra, co uslintaný Jižany likvidoval. Z vypravěčskýho hlediska se nejedná vo žádný nóvum. Taky žádný postranní úmysly, jako měl Amistad necejtim. Film začíná příběhem, pokračuje příběhem, příběh je uprostřed a (překvapivě!) i na konci. A parádně působí na lidský pudy. Tak, jak to McQueen umí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografii ,,Twelve Years a Slave“, kterou v roce 1853 napsal Solomon Northup jsem nečetl. 2.) Miluju, když se zpívá vo bavlně. 3.) Thx za titule ,,sagittario“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (04.02.2014)

Mělo jít o životní dílo se vším všudy, ale místo toho přišla falešná rozmáchlost, kde děj jen opisuje větší či menší kruhy. Je mi to při McQueenově očividné zainteresovanosti až trochu líto, ale ani syrové scény, ani kralující Fassbender mu tentokrát na cestě k divákovi nepomáhají. Částečně za to může skutečnost, že Hansova hudba je až příliš tklivá a tím pádem nepasující, částečně pak pocit marnosti z toho, že z castingu se vyklubaly skvěle zahrané slepé uličky (Giamatti, Cumberbatch). Ale co je nejhorší - tematicky nepřichází vůbec nic navíc. Smutně koukající (a nutno říct, že i notně podehrávající) Ejiofor je vláčen osudem, potkává slizké, zákeřné nebo slabošské bělochy a soucítí s trpícími černochy. A tam víceméně končíme. V dějových střípcích či dialozích občas fungující, ale jako celek zarážejícím způsobem průhledné. (11.01.2014)