James Bond: Moonraker

Hvězdné války s příchutí westernu po bondovsku. Moonraker mi doteď unikal a po jeho zhlédnutí nevím, co si myslet ... mám se smát? Jsem tak rozpolcená ...Kdybych si odmyslela všechny kraviny, tak by sice z toho filmu nic nezbylo, ale jinak jsem se pobavila. Opět plno akce, honiček na člunech, na gondolách, co zvládnou i "plavbu" po městě, na lanovce a dokonce i ve vesmíru! Co se ti agenti dneska v té škole neučí. Buď mají pilotáž raketoplánu mezi povinnými předměty nebo na to mají speciální seminář. Závěrečná vesmírná, laserová bitva mě ale natolik ohromila, že jsem se zhruba pět minut nebyla schopná se přestat hihňat. Celé mi to připadalo jako takový ten klasický dort pejska a kočičky, ale naštěstí alespoň trochu zábavný. Ve filmu se mi ovšem velmi zamlouvala hudba. Moc se povedla. 3,5* (19.03.2016)

Bondův vesmírný úlet dnes překvapivě působí letitě hlavně vinou zadních projekcí během jinak nešizených akčních scén (souboj v oblacích se skutečně natáčel v oblacích, souboj na lanovce skutečně vysoko nad zemí). Závěrečné vesmírné sekvenci více než nedigitální triky škodí pomalost, zvrhávající se ve stavu beztíže až do poetičnosti (proto bych inspiraci viděl spíše ve Vesmírné odysei, na které také spolupracoval Ken Adam, než ve Hvězdných válkách). Ta je stejně nepatřičná jako komické přívěšky veškeré ve filmu obsažené akce. Bitka s maskovaným bojovníkem by klidně mohla být nějakou vystřiženou konfrontací inspektora Clouseaua s Katoem (za tohle Tě, češtino, občas proklínám). Přes tyto výhrady i přes celkový posun série poměrně zvláštním směrem (naštěstí jen dočasný) Moonraker není špatným, a už vůbec ne nudným filmem. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Terminus, masr, corpsy (19.06.2011)

Moonraker se snaží tvářit jako vážnější díl, ale o to větší debilita to je. Začátek s padáky je ale moc fajn. Následuje klasický úvod, kde je vždycky hodně keců, ale že by v těch kecech cokoli bylo, to ne. Seznámení s hlavním záporňákem je hodně vtipné, neb je to velký klavírista, který ovšem hraje asi tak dva tóny, kdežto my posloucháme 15. preludium od Chopina. Z ničeho nic se pan záporňák snaží Bonda zabít po celém světě. Dává to smysl, protože pan záporňák chce zabíjet všechny lidi. Bond se potuluje celým světem a potkává tam pořád ty stejné tváře. Potkává taky rekordní množství žen. S ženami se Bond obvykle líbá, nebo ho ženy chtějí zabít. Většinou obojí najednou. Vrací se i pan Jaws a stejně jako minule umí přežít všechno a vždycky je tam, kde má být. Co je šokující, je láska mezi Jawsem a něčím. Vidíme opět několik honiček na vodě (po dlouhé době a naposledy zazní 007 Theme!) a Bond zanechává rozbořené rogalo uprostřed národního parku Iguaçu, z čehož by ekologové neměli radost. Je ale otázka, co tam vůbec dělal, když ho Q a M poslali o 2 700km severněji. Scény se vůbec neustále mění a my chvílí střílíme bažanty, chvíli jezdíme na gondole po náměstí, najednou jsme na karnevalu v Riu, pak jsme na lanovce, pak posloucháme Sedm statečných na koních a nakonec raketoplány a vesmír! Jaktože se nikde nepíše, že James Bond je dadaismus?! A co je nejlepší, do raketoplánu stačí nasednout 8 sekund před startem! Normálně otevřete dveře, zapnete rychle bezpečnostní pás a hurá nahoru. Jaképak s tím sraní. Piloti raketoplánů jsou tvrdě trénováni k tomu, aby celou dobu letěli na autopilota a na konci letu posunuli levou rukou páčku trochu nahoru. Záchranou pro film je ovšem poslední půlhodina, která vstupuje do vod sci-fi se vším všudy a je to konečně něco nového a neokoukaného v sérii. Vesmír sice už byl v You Only Live Twice, ale tohle je jiná liga. Moc pěkná rádoby Vesmírná odysea část i nápad s archou. Do té doby byl záporňák politováníhodnou a zapomenutelnou figurou, ale tohle mu musím přičíst ke cti. Souboj ve volném prostoru s lasery je výborná taktika. Takhle putovat vesmírem je skvělý nápad a nemůže se na tom nic pokazit. Celé je to trošku Star Wars, ale nevadí. Shuttly, jak známo, jsou velmi mocné lodě. Vtipné na tom je, že ten konec není o nic debilnější, než celý zbytek filmu, ale diváci si té debility všimnou, až když se to odehrává ve vesmíru. Já jsem za to rád, protože to bylo aspoň něco nového. Na konci si ještě užijeme úplně stejný džouk, jako minule na konci, protože proč ne. Chtěl jsem už dát tu jednu hvězdu, ale závěrečná půlhodina mě obměkčila, tohle si budu pamatovat, narozdíl od mnoha předchozích dílů, které už splývají v jednu skrumáž. (25.03.2021)

Jedna z nejobtížněji hodnocených Bondovek zatím. Už pár dnů si lámu hlavu jestli se přiklonit spíše ke třem nebo ke čtyřem hvězdám. Na jednu stranu je tu to dost pochybné vesmírné finále, přesto děj předtím mě vážně bavil a některé scény (především ona úvodní) byly vážně výborné, ačkoliv občas končily opravdu až zbytečně rádoby vtipně. Především co se týče Jawse jednoho z mých nejméně oblíbených henchmenů, jehož jsem nutně znovu vidět nemusel. Moore jako Bond stále skvělý a i nad výběrem Lois Chiles jako bond girl si nemůžu stěžovat (23.05.2012)

Za všechno, co jsem na Bondovi miloval jako dvanáctiletý kluk. Bylo jich určitě víc (č. 5, 7, 10,13), ale tahle můj raný vztah k Bondovkám vystihuje snad nejlépe. Stejně, jako maximální sebeparodizující nadhled, kterého nositelm jsou především Bondovky s Rogerem Moorem. K tomu navíc svými hudebními citacemi tentokrát přispívá i John Barry, který tu opět čaruje a jeho dva vesmírné opusy (ještě "You Only Live Twice") řadím na špici všech Bondovek. Ať si každý říká co chce, ať už jednotlivé pokusy dopadly různě, bez změny stylu by Bond nepřežil. (05.01.2007)