Balada o Vojtovej Marine

Romance ze slovenského venkova. Sympatického, mírného a obětavého houslistu Jaška okouzlí nádherná sebevědomá mlynářova dcera Marina (Heda Melicherová), které už propadl nejeden muž (musím přiznat, že včetně mě), ale žádný jí zatím nebyl dost dobrý. Jašek se jí líbí, ovšem protože je příliš měkký, tak nakonec podléhá pořádnému chlapovi, který se nezdráhá ji uhodit, muži činu a navrátilci z války Mackovi. Režisér Ťapák nám zde představuje (možná poněkud idealizovaný) slovenský venkov se vším, co k němu patří – lidové kroje, architektura, lidová hudba, tance a písně. Nejsem zrovna velkým příznivcem folklóru, ale film je tak citlivě a nádherně natočený, že mu snad není co vytknout. Asi nejlepší je kamera a střihová skladba, která se naplno ukáže ve vrcholné scéně tancovačky. Záviděníhodný debut! (13.11.2007)

Kdo má rád poetiku slovenského venkova, včetně folklorní hudby, nemůže být zklamán. Právě ta vynikající hudba Tibora Andrašovana hraje v tomto hodnotném snímku velkou roli. Příběh je jednoduchý, ovšem velmi umně natočený ve vynikající režii mého oblíbence Martina Ťapáka, kterého byl tento televizní film prvním dílem v jeho filmografii. Neuvěřitelné! Takhle citlivě propojený příběh s vynikající kamerou, ukázkou lidových tanců a perfektními herci, včetně mladičkého Ivana Mistríka, dokáže zaujmout a okamžitě vtáhnout do děje. Krásný start do budoucí filmové dráhy mistra Ťapáka! Ještě ted´ mi v hlavě zní Jaškovy housličky... (19.02.2011)

Je mi veľmi ľúto, že sa nemôžem stotožniť so štvorkovými hodnoteniami väčšiny užívateľov. Krásna príroda vo mne evokovala obrazy a vône z prázdninových pobytov na Strednom Slovensku. Piesne boli krásne, tance dokonalé, len ich bolo veľa. Tak veľa, že som si pripadal, ako keby som sledoval nejaký etnomuzikál. Stretnutie so Zacharom a Mistríkom a ľúbozvučná reč ma potešili, ale viac ako tri hviezdičky nedokážem dať. (19.04.2019)

Zajisté jeden z vrcholů televizní tvorby a doslova průkopnické dílo co se týče možností televizního filmu, jenž tkví více na střihu, evokaci a intimním detailu než na rozvíjení příběhu směrem do šířky. Zde je skutečně dějová linka velmi jednoduchá až extrahovaná - klasický příběh nešťastné lásky. Ale jak je tato láska vyjádřena, to těžko hledá obdobu. Její podstata je totiž vyjádřena výhradně tancem, hudbou, písněmi a zástupnými symboly. Už jen ústřední motiv houslí, pozice houslisty ve vesnickém společenství, jenž hraje a napomáhá tanečnímu reji, jenž není ničím jiným než milostným naháněním, vábením, demonstrací dominance mužského rodu a tím i vlastně jakousi erotickou předehrou. Celý milostný zmatek, obrana a podléhání ohromujícím způsobem vyjadřuje propracovaná a dechberoucí choreografie střetávající se s pohledy a hrou ústřední postavy. Jaškův osud je vlastně v tomto velmi tragický, může pouze bezbraně pozorovat, nahánět svým uměním svou milou do náruče jiného - jeho citlivá duše a izolace od zbytku mužského osazenstva (tvořeného vesměs neotesanými vojáky) mu sice zajistila ve vsi věhlas, ale náhle mu je překážkou. Když vynikne opět v plné síle, je již příliš pozdě a zbývají jen slzy na mnoha stranách. Právě mistrné propojení hudby, taneční složky a dynamické kamery neobávající se velkých detailů tváří vytváří velmi emotivní celek, který působí velmi přirozeně a nevtíravě. Vlastně film díky své jednoduchosti a bezprostřednímu působení skrze zcela autentický folklor je skutečně čistým a zcela vyváženým dílem, jež skutečně není mnoho (vzpomenul bych například ve výsledném pocitu podobnou Romanci pro křídlovku, jež však pracuje s jinými a ještě nenápadnějšími prostředky). Balada o Vojtovej Maríně je zkrátka klenot a neuvěřitelný debut předního slovenského tvůrce, jenž jako jeden z mála dokázal přenést slovenské lidové tradice na plátno aniž by zaváněli umělostí a skanzenovým efektem. (05.12.2012)

Martin Ťapák predlohu prispôsobil svojmu autorskému štýlu, čo väčšinou znamenalo podriadenie príbehu folklóru. Čiže opäť sme svedkami dlhších scén ľudových tancov a doprovodnej hudby. Nechýba pochopiteľne ani príroda. Osobne mám dojem, že čiernobiela kamera dielku pomohla, nepôsobí totiž tak televízne. Zaujme aj zopár šikovných strihových montáží, avšak o experiment určite nejde. Jednoduchý milostný trojuholník je tak akurát na tú niečo vyše hodinku. Submisívnejší muži ale môžu byť po konci sklamaní, hlavne netreba vešať hlavu. Je iná doba a ide stále len o film, i keď... (02.04.2021)