Číslo 5 žije II

Strašný. Nejhorší je to na konci: krvácení robota, léčení raněného robota a oživování mrtvého robota – to už je vyloženě trapné. Lehkost jedničky zmizela. Nahradila jí prkennost. Za celý film asi tak dva průměrné vtipy k pousmání. Filosofické debaty o tom, zda je lidštější plechovka nebo člověk. Hlas robota o třídu horší. Opakování, co zaslechne v televizi, desetkrát horší. Dabing o třídu horší. Kaiserův Ind o hodně slabší než Bartoškův. Medvecká mnohem méně příjemná než Svobodová. Jen Štěpnička nezklamal (ty hlasy odhaduju). Chtěl jsem prubnout, zda jsem tomu jedním pentagramem před 15 lety neukřivdil. Takže neukřivdil. Symbolika: 23:15 – podivné podání ruky; 1:36:35 – 33. (24.09.2022)

Vsadím se, že v hrané lidské filmové historii není žádný stejně charakterní a dramatický herec-robot, jako Johnny Pětka alias Číslo 5. Druhý díl není o nic horší, než první. Možná ještě v některých ohledech lepší, například atraktivnější prostředí velkoměsta nebo převedením hláškujícího Bena do hlavní role. Tenhle film dýchá tou nádhernou atmosférou rodinné pohody, úsměvnosti a zábavy, atmosférou, kterou se málokdy opravdu povede nastolit. Hlavní hrdina je i jako plechový chromovaný robot lidštější a vícerozměrnější, než většina ostatních postav filmového plátna. Jediná vada na kráse je podle mě závěrečná scéna, kdy Pětkovi nabídnou občanství. Něco takovýho totiž není možné ani v pohádce o Pinocchiovi, jakou tato SF komedie bezesporu je. Lidé si totiž na své lidství nenechají nikým sáhnout, ani nějakým klonem, který je kromě původu ryzím člověkem a už vůbec ne náhodně obživlou ocelovou rakví na pohyblivých pásech. Bohužel nenechají. Jinak je ale ten konec skutečně dojímavej a člověku se při něm minimálně sevře hrdlo. A to mu nemusí být ani pod deset let. (02.01.2007)

Jeden z těch případů kdy se ptáme proč vlastně pokračování? Ale nakonec je to zábavné dost. Včera jsem byl na konferenci o robotizaci stavebnictví, šedesátimetrových 3D stavebních tiskárnách na tisk domů apod. Oproti tomu nadšení z robota ve filmu z roku 1988 působí spíše úsměvně a ukazuje zrcadlo tehdejší společnosti. V současnosti ve světě zatím robot nemůže pracovat společně s člověkem, protože došlo i k úmrtí člověka, ale již se ve stavebnictví vyvíjí roboti asistenti, kteří budou dělníkovi pomáhat s hrubšíma pracemi. Zedník - robot již postavil zeď dlouhou sedm metrů za 40 minut. (30.10.2018)

Džonny päťka dáva zbohom zbrojnému priemyslu, aby tentokrát skúsil šťastie vo veľkomeste. Do príbehu sa vracia sympaťák Ben, ktorý dostane konečne toľko priestoru čo mu prísluší. Ako výpomoc mu zdatne sekunduje márnivý biznismen Freddy a potrhlá kočka, cez ktorú skúsia nakopnúť kariéru s hračkami. Nepotrvá však dlho kým Džonny spozná nových nepriateľov osamelosť, vandalizmus, chamtivosť. Vo filme sa miesia mnohé vtipné momenty (stopovanie taxíka, našepkávanie pri rande, morzeovka) s tými dojímavými (nevypočutá spoveď, Päťka na súčiastky, písanie kriedou na stenu) ktoré majú spoločné len jedno, pardon jedného. Džonny má dušu, má štýl, jeho druhý film zas srdce a ako sa hlavná postava stala viac než spotrebičom, získal si tento požierač informácií aj moje sympatie. (17.04.2015)

Se změnou režiséra vůbec nepřišla horší kvalita filmu, jak tomu většinou bývá. Kompletně sešrotovaný Johnny 5 mi ve druhé polovině filmu rval srce, což vyvrcholilo jeho oživováním, kdy jsem byl skutečně naměkko. Navíc se lze poučit, že ošklivost a zloba tkví v něčem jiném, než ve vzhledu. Rytmická doprovodná hudba a zmatkářský Ben ještě posílili hodnocení, takže není důvod robotovi nedůvěřovat. (06.12.2006)