Čihajafuru

Na Chihayafuru není ani tak otravný otřesný vizuál ani špatně napsané postavy, ale to s jakou drzostí míní tvůrci naplnit 20+ dílný seriál...já vím, že tohle by se dalo vytknout každému špatnému seriálu (v rámci ecchi by opravdu bylo mezi čím vybírat), jenže to ecchi (vyjímky v kvalitě se pochopitelně najdou) má aspoň krásné holčiny, ty sportovní (platí to samé jako u ecchi) nudné seriály mají aspoň sympatické postavy a příjemný zápal pro hru a co má Chihayafuru? Absolutně nic. Naprosto zbytečné díly o karetní hře (karuto), která sice má svou logiku a pro některé lidi může být zábavná (to rozhodně nepopírám), jenže vyplnit s ním 23-26 dílů, to jako vážně? A že je mezi vším tím patosem a ubíjející nudou schovaná romantika...a jako co? Díky nefunkčním a naprosto otřesně napsaným charakterům ani tato nevýrazná složka Chihayafuru nefunguje. Vizuál? Ultralevná břečka podivných barev a ošklivě nakreslených postaviček bez jakékoli viditelné potřeby vdechnout postavám aspoň špetku životnosti a lidskosti. Třeba jsem příliš zaujatý proti takovémuto typu anime, možná jsem se vždy, když vyšel nový díl v noci předtím špatně vyspal a možná je také Chihayafuru jeden z nejhorších seriálů, který kdy vyšel...to už asi nezjistím a rozhodně nemám v plánu to udělat. (26.01.2012)

V celku zaujímave anime, ktoré sa zameralo na hranie Japonskej karetnej hry Karuto, v ktorej si rozložíte pred seba dvadsaťpäť kariet a súper tiež a keď ich čítajúci prečíta máte ich čo najrýchlejšie zobrať, alebo "vyštuchnúť" z hracej plochy. Chihayafuru v podstate túto hru propaguje vo veľkej miere pretože pre ostatných mimo Japonsko táto hra bola dosť neznáma. Takáto hra sa zdá na prvý pohľad jednoduchá, ale je nesmierne zložitá. Všetko ostatné ide v tomto anime do úzadia a dokonca aj láska, ktorá tam síce je v jednom prípade jasná v druhom nejasná. Bavili ma obe série približne rovnako a až na konci druhej série mi začala tá hra liezť už na nervy. Vo svojej podstate je anime stále o tom istom. Hlavný hrdinovia chcú byť najlepší v hraní karuta a preto stále idú na iný turnaj, alebo sa na nejaký turnaj pripravujú a podobne. Takže kto anime neprepadne v prvých dieloch tak nič iné v ňom žiaľ nenájde. Kľúčom k tomu, že mne sa anime páčilo bolo to, že mňa dané turnaje a vylepšovanie sa hlavnej hrdinky Chihaye bavili. Ak by ma to nebavilo môžem toto anime okamžite "dropnúť" čo ja nikdy v podstate nerobím (hehe) z dôvodu, že by mi to nemalo čo iné dať. Takže áno kritizovanie Chihayafuru je na mieste, že divákom neposkytuje širšie spektrálnu zábavu. Chihaya sa správala divne z dôvodu, že jediné čo videla bol svet Karuta a nič iné. Naopak iné postavy dokázali byť súčasťou aj iného sveta a nešlo im len o Karuto. Chihaya je prototypom postavy, ktorá má slabší rozum, ale keď sa do niečoho vrhne tak do toho ide naplno a v tomto prípade je to hranie karetnej hry. Je Chihaya niekto ako Naruto? (atď). Mashima zrejme Karuto hral z úplne iných pohnútok, ako ostatní hráči v prvej sezóne (keď sa bavíme len o postavách z prvej sezóny). Mashima je prototypom rozmýšľajúcej postavy a teda na jeho "bedrách" je toho veľa. Arata je zaujímavá postava takzvaného "tichého zabijaka" (niečo ako Šatan?), ktorý toho veľa nenahovorí a má vášeň pre Karuto. Hlbšie sa, ale nedozvieme o čo Arata usiluje a čo je jeho skutočným zámerom aj z dôvodu, že neskôr sa vo veľa dieloch nevyskytuje (druhá sezóna). Áno v anime je v podstate milostný trojuholník, ale bohužiaľ ten trojuholník je veľmi slabý a nemá rovnako silné všetky strany. Pochopíte keď pozriete anime Chihayafuru. Pokračovanie Chihayafuru 2 (Druhá sezóna). (11.10.2015)

V tomto anime se mi líbí, jak dokázaly vykreslit co to je sportovní duch a co to znamená být v týmu, bojovat o něco, obětovat tomu všechno a na nic jiného nedokázat myslet. Je zajímavé, že všechny tyto emoce byli autoři schopni vtlačit do karetní hry, kterou jsem v životě neviděl, ale to vůbec nevadí, protože vše je dobře vysvětlené a pak už se jen necháváte unášet na vlnách euforie z vítězství i proher. Hodnoceno po shlédnutí první série a 4**** jen pro to, že tam hold bylo pár trapnějších dílů. (28.03.2012)

Claudio Pinto umí vyvalit oči tak, že mu čouhají 4 cm z důlků. Já to neumím a seriál Chihayafuru mě tomu asi nenaučí. Claudio je ovšem ve vyvalování očí nejlepší na světě. Les Stewart naťukal na psacím stroji všechna čísla od jedné do milionu. Zatímco já u u Chihayafuru setrval pouhých pět týdnů, on se nevzdal (skoro) celých 17 let. Les je nejlepší na světě, nikdo nedokázal, co on. David Alexander pokořil 7 miliard lidí, když na sebe navlékl 121 triček najednou. Nejlepší na světě. Na Světě! +++++ I Chihaya Ayase touží být v něčem nejlepší na světě. I Arata touží být v něčem nejlepší na světě. Taichi doufám ne, ten vypadá, že na to nemá. Ale třebas se pletu. Ovšem karutu, tu pro nás podivnou hru, hraje taky. Dobrá, nebudu se vysmívat japonské tradici a kultuře. Přeci jen, hráčská základna je širší než u vyvalovačů očí, a to i když. má oči skoro každý a sadu karutiček asi málokdo. Díval jsem se na youtube a skutečně hrají podobně jako v seriálu. +++++ Necítím potřebu naříkat nad tím, že si někdo vytyčil jasný cíl a pak celý život usiluje o jeho dosažení. OK. Ani mi nevadí, že míří za uznáním skrze hru, jejíž kouzlo mi zůstane navždy cizí. Seriál Chihayafuru však nenašel ve svém nadšení pro věc míru a poddal se plně obludnému karutovému sektářství. Dělí lidi na hráče a nehráče, přičemž je skutečně dělí. +++++ "Ach, ta Chihayina sestra je tak povrchní, když se vysmívá karutě," měl by si zřejmě myslet divák. "Hohoo, ta Taichiho dívka je vcelku ucházející, ale zjevně je s ní děsná nuda, vždyť nehraje karutu," vede diváka Chihayafuru v dalším díle. "Oooo, Arata již nehraje, co si počne, co se mu stalo, co ho zlomilo, musím ho vyléčit!" s hysterickým pláčem pořvává Chihaya. +++++ Karuta tam, karuta sem, karuta dovnitř vás a karuta zákonitě ven. Výbuchy nadšení z výhry a dobrých soupeřů střídají plačtivé rozlučky s karutkámy, ještě plačtivější přesvědčování: "Hraj, to je tvůj život!" nejplačtivější: "Budu, je to můj život," "Ano, hrejme spolu, navždy!" Všechny hlavní postavy uzrály k pojídání pilulí, které tlumí emocionální reakce. +++++ Člověk se až diví, že samotná hra, které nepropadá, v seriálu tak monotematickém, představuje chvíle vytržení z té strašlivé přemíry vzájemně utvrzovaných citů. Jsou to okamžiky napjatého soustředení, rychlých a přesných reakcí i dalších skutečně sportovních "emocí". Nicméně ty zase především těží z tradice sportovních a herních anime typu Hikaru no Go, jejichž pozitiva navíc násobí větší bohatost a divácká přitažlivost. Končím po 5. díle. Bez hodnocení, dojem kolem **. (02.11.2011)

Po 15 dílech dávám poctivé tři hvědy. Zatím se mi to víc líbí než nelíbí, není to tak dobrý, abych si musel pouštět díl za dílem, ale zároveň ani tak špatný, abych se dívat přestal. Samotná hra je zvláštní, ze začátku mi to připadalo strašně jednoduché, postupem času jsem ale zjistil, že je velmi složitá. Uvidím, jak se mi bude líbit konec řady, možná hodnocení ještě zvýším, dolů ale spíš nepůjdu. EDIT: Mám za sebou celou první sérii a nevím proč, ale nějak mě to vtáhlo a posledních pár dílů mě celkem dost bavilo. Na konci se sice žádný úspěch nekonal, ale o čem by pak byla další řada. Slabší 4, nicméně čtyři za skvělou hudbu, povedenou animaci a zajímavý námět a jsem zvědavej, jak dopadne druhá řada. :) (25.01.2015)