Dítě džungle

Iba nedávno som videl Barabášov film Pururambo a tento sa od neho líši iba dramatizáciou. Oba priznávajú, že objavovaním neznámeho to objavené súčasne ničíme. A je úplne jedno, či tým "civilizáciou" nedotknutým tvorom vnucujeme nejakého neznámeho bradatého bieleho človeka, či ich ženy nútime nosiť podprsenky alebo ich ohromujeme výdobytkami našej techniky. V každom prípade budú po odchode misionárov, bádateľov, lingvistov alebo trebárs prospektorov v pôvodnom kmeni žiť úplne iní ľudia, než tam žili predtým. Vo fyzike som sa kedysi učil, že pozorovanie extrémne malých objektov limitujú vlastnosti pozorovacieho média čo môže viesť až k zničeniu pozorovaného. Preto neznášam filmy o archeologickom barbarovi Indiana Jonesovi a môj obdiv patrí archeológom, ktorí polovicu nájdeného znova zahrabú, aby aj naši nasledovníci mali čo objavovať a skúmať. Tento film je nakrútený z pohľadu mladej ženy, ale aj tak som si neodpustil napísať predchádzajúci text, aj keď by sa zdalo, že s inscenovaným príbehom nemá nič spoločné. (31.07.2019)

Tak tohle byl nářez! Okamžitě jdu ladit internetové přijímače a dozvědět se něco víc o Sabině Kuegler. Tento film mi přinesl obrovský zážitek ze světa nepoznaného i v dnešní době. Ono přijet na sklonku sedmdesátých let na Papua Novou Guineu s celou rodinou a myslet si, že tamní návštěva bude v pohodě a bez problémů, může jenom blázen. A myslím si, že táta Kuegler blázen taky tak trošku byl, protože normální jedinec by svojí rodinu čítající manželku a tři děti mezi kanibaly rozhodně jen tak neposlal. Překvapilo mě ale, jak se tvůrci ujali celého námětu a připravili neuvěřitelně lidský příběh, který není vůbec zlý, jako spíš zajímavý. Za příklad dávám kočku, kterou si jedno z dětí na ostrov přivezlo a do konce filmu se jí vůbec nic nestalo. Tento film není o strachu, že nám Papuánci sežerou rodinu, jako spíš o tom, co s nimi rodina všechno zažije. A díky řadě nádherných myšlenek, krásných záběrů a neuvěřitelných momentů porovnávajících západní svět a tamní život si tenhle film nezaslouží nic jiného, než pěti hvězdičkové deklasování! Nádherný film s neméně nádhernou hudbou! Viděno v rámci festivalu Německá filmová pavlač! (29.07.2017)

Tak takových míst v rozličných končinách naší krásné planety je už hodně málo, což je neoddiskutovatelný fakt. Vizuálně je film sice velmi funkční, ale taky ve své podstatě hodně zidealizovaný. Místní domorodci mě sem a tam spíše připomínali malý kluky zápasící na pískovišti. Celé se to pokouší namluvit, jak by to v kontaktu s moderní civilizací vše krásně fungovalo. Z realistického pohledu si myslím, že společenství lidí na stupni doby kamenné nepotřebují ani nestojí o zušlechťování ducha, protože zcela preferují jiné hodnoty. Skoro se chce říct a domnívám se, že čím víc se tam civilizovaný člověk bude snažit jezdit, tím víc to bude mít na ně nepříznivý vliv. (02.03.2014)

Průměrně natočený film o tom, jak bílá rodinka plná hysterických ženských arogantně a krátkozrace dávkuje civilizací nedotčenému kmeni základy bělošské morálky, sociálního systému a technického pokroku-vše jen v rámci dobrých úmyslů a zdravého rozumu..samozřejmě... Dokud byla hlavní postava ještě dítě, mohl se na to člověk koukat s pocitem, že aspoň jedna postava je tam normální a ochotna respektovat jejich způsob života, když jí ale narostly kozy a jejím jediným zájmem se stal hošík jak z modelingového časáku"Sexy Černá" je to už v řiti kompletně. Osobně bych si nedělal starosti s dopadem natáčecího štábu na přirozený život kmene, protože tady evidentně šlo o lidi dávno obeznámené s hodnotama bílého muže a za své role primitivních domorodců určitě nepožadvali píseň nebo úsměv, ale spíše ty mocné barevné papírky za které si koupí třeba další televizi nebo motor do loďky... Bílý muž našel svůj domov v džungli(hurá-vznešenost a krása), ale kdo by doufal, že pokorně příjme pravidla svého nového domova, ten bude na omylu. Z tohodle úhlu pohledu je to dost poučný film. Myslím ale, že takt to vnímá jen málokdo :( vždyť je to přece takové hezké, líbivé a dojemné... (10.01.2014)

Papua Nová Guinea je oblastí, která stále přitahuje pozornost nejen badatelů jako byli Lévi-Strauss (čti stros, je to Francouz) či Mirceau Eliadu, ale také nás všech. Všichni chceme vědět (alespoň něco) o tom, jaký život vedli dřívější lidé, jaký byl jejich pojem času, přítomnosti v pojmech minulosti a budoucnosti, organizace společnosti, rození a péče o děti, vztahy mezi muži a ženami, pojem smrti a magie živých, duchů a nadpřirozena. Dílčí informace se dozvídáme i z televize, díky mnoha cestovatelům (nedávno tam byl i jeden Slovák), kteří si chtějí vysloužit mediální ostruhy tím, že budou postupně narušovat místní komunity, až do jejich úplného konzumního zblbnutí... Zkusme ale věřit Sabině Kueglerové alespoň v tom, že je to tam dnes tak, jak popisuje (na jedné straně je třeba těžko uveřitelné, že domorodá dívka navštíví bělošku; i když na druhé straně kniha "Dítě džungle" (zvláštní název, když do džungle nesměla vstoupit) obsahuje několik skvělých fotografií - dost se lišících od filmových kulis; na jedné z nich, velice pěkné, je Sabina s dívkami s kmene Danuwar Rai). Takže tu máme tři zdroje, které jsou často v rozporu: poznatky strukturálních antropologů, vlastní zážitky Sabine Kueglerové a film. Tyto rozdíly nejsou zásadní, ale jsou velmi důležité. (Ve filmu např. říká otec, že domorodí muži jim nepomohou se zavadly, protože to jsou válečníci a ne nosiči, zatímco Sabine píše ve své knize: "S transportem zavazadel do dřevěného domku nám pomáhali kmenoví válečníci (podobně se liší dřevěný domek na fotografii a ve filmu)." Zřejmě obě informace jsou pravdivé, odehrály se však v jiné době. Pozn. 1: V úvodním komentáři se ptá (Sofia), zda je Sabine "Evropanka nebo příslušnice kmene Fayu? Odpověď na totu otázku je tak jednoznačná, že úplně ztrácí smysl. Sabine samozřejmě porovnává oba typy společností, ale to na věci nic nemění. Pozn. 2: Tak jako tak fungovala Sabinina rodina v prostředí domorodců jako pátá kolona. Potraviny a artefakty vyměňovali za nože, rybářské háčky, provazy, zrcátka atd. Ostatně neznám případ, kdy by to fungovalo jinak. Navíc ukončit letité války mezi kmeny vstoupením mezi válečníky a zlomením několika šípu a kopí, je třece jen za pomezím naivity. Je to jakoby Fajuové příšly do Ameriky trhat bojovým vrtulníkům vrtule. Pozn. 3: Hudba dobrá, včetně písničky před hořícím domem (téma "V Hodoníně za vojáčka mě vzali"). Svět už prostě víc než nějaké variace neutáhne. Druhá půlka filmu už byla režijně nezvládnutá. (24.03.2018)