Deň nezávislosti: Nový útok

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

Co dodat? Starý liberál, kterému už všechny lodě uletěly, ale on jako zázrakem dál hněte svoje předražené anachronické vize spojený států lásky a tolerance. Je to napůl skandální a napůl strašně nakažlivé. Když se na plátně srdceryvně loučí dva staří gayové nebo Bill Pullman tahá lidstvo za nohu dalším budovatelským projevem těsně po mozkovém kolapsu, připomíná mi to, proč mám Rolanda tak rád. Princip over the top dotáhl daleko over the top. Nerozumí byzu tak jako Michael Bay, takže i setkání čínské sexy divy, amerického yuppíka, australského surfera, židovského morouse a intergalaktické koule na pitevním stole vyhlíží jako kouzelný omyl, jehož divák je tak trochu neznámý. Ten film nejvíc vystihují dvě scény - starej Levinson prodávající se slevou knihu Jak jsem zachránil svět komatózním penzistům a doktor Ocun, který ihned po procitnutí ze 7300 dnů trvajícího komatu začne nakopávat emzácký prdele. Přesně tohle je Den nezávislosti 2. (strašně bych potřeboval vidět trojku btw) (29.06.2016)

"Tohle je mise BOZ. Přímý zákaz všech civilistů a diktátorů." Tak nám vzplála další z bitev, které se nedají vyhrát a vzhledem k dění v první díle patrně ani prohrát. Takže Královno raď. Za mě se na to tedy koukat dalo, i když tu leteckou akrobacii vesmírným bordelem patrně nedokážu úplně ocenit. Nicméně táta a syn Levinsonovi občas pošimrali mou bránici, svérázný prezident Whitmore mne zase rozesmíval svým patriotismem, Dr. Okun ke své holé zadnici přidal i skvělou sbírku netradičních nástrojů a sekání mimozemšťanů katanou si při prvním kontaktu rovněž vyzkouším. Jenže pak tam byli ti synové, dcery, manželky či nevlastní pravnuci původních hrdinů a ti mě zaujali snad jen svou mimořádnou nezajímavostí. (12.12.2016)

Jako filmový fanoušek všeobecný si rád vyhledávám komornější filmy z celého světa, ale nikdy se nezapomenu vracet ani k velkolepým americkým komerčním blockbusterům, takže Den Nezávislosti 2 byla logická volba k návštěva kina. Na americký blockbustery nemám příliš velké nároky, prostě sednout, vypustit páru a nechat se nějakou formou bavit, to je celý, seru na logiku, seru na herecký výkony, seru na scénář, takže si opravdu nemyslím, že jsem nějak náročný divák, přesto mě Den Nezávislosti spíše zklamal. Především první hodina a "čekání" na mimozemský útok se táhnul jak gumový hovno. V týhle hodině mě bylo za američany vysloveně trapně, protože to lezení do prdele čiňanům tady bylo neskutečně urputný a servilní. Pak už nás teda konečně napadnou mimozemšťani a modelové a manekýni v us uniformách nás zaplať panbůh zase začnou bránit, vloží se do toho i bejvalej americkej pezident, protože ten současnej stojí za hovno ve filmu je to teda prezidentka, aby byl film dostatečně politicky korektní. Jako humoru je tam poskromnu, takže jediný co fakt stojí za pochvalu jsou ty velkolepé scény "mimozemského přepadu" a pak ještě nějaký digitální záběry leteckých soubojů, ale upřimně, kdyby ty prachy dali amíci mě, udělali by líp. (23.07.2016)

DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK je přesně tím, v co člověk doufal, že bude. A zároveň potvrzuje obavy, které je možné v souvislosti s pokračováním po letech mít. Co přesně znamenají obě floskule, se dozvíte v této kontextové kritice, v níž rozebírám, v čem pokračování není oproti jedničce již ozvláštňující, v čem v porovnání s ostatními současnými velkofilmy ozvláštňující je... a proč jsou elitisti ve svých (nad)interpretacích tak mimo. (23.06.2016)