Deň nezávislosti: Nový útok

,,ONI SE VRACÍ A TENTOKRÁT JE NEBUDEME SCHOPNI ZASTAVIT…" /// Scifíčko, ve kterým nejdřív machrujou lidi (jako civilizace), co jakože ve spojení mimozemskou technologií dokázali, aby pak začali exhibovat (nezvaní) emzáci. Vrhaj stíny, (zase) ničej památky … takže klasickej (Emmerichův) vývoj událostí, ve kterým se stihnou představit ti důležití, tedy ti, kteří budou posléze z držky vypouštět tolik patetickejch výlevů, že by to naplnilo 30 (možná i 29) Hollywoodskejch bijáků. Značka „Den nezávislosti“ zafungovala, nějakej drobák se vydělal, ovšem Rolandova už tak pošramocená pověst dostala další, bohužel zřejmě ne definitivní trhlinu. V tý záplavě CGI je Hemsworth naprosto zbytečnej. Stejně jako příběh. Tak se na to všichni podívejme a zapomeňme. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mimozemšťani v pasťáku začali bejt poněkud neklidní. 2.) Svůj den začínám myšlenkou na zničení světa. 3.) Thx za titule „pablo_almaro“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ ne (16.11.2016)

„Rádi ničí památky.“ Ač by mu to prospělo, o mnoho víc podobně prozřetelných hlášek nový Emmerichův film neobsahuje a moc nedává najevo, že by si byl vědom vlastní blbosti. Vážnost, s jakou je námět připomínající béčková sci-fi z 50. let uchopen, dává představu, jak by vypadala Hvězdná pěchota, kdyby ji Verhoeven myslel vážně. Nový Den nezávislosti s bezelstností roztomilou stejně jako znepokojivou staví na hlavu poselství studenoválečného Dne, kdy se zastavila Země. Vyspělejší civilizace zde není od toho, aby lidstvo varovala před rizikem sebedestrukce, ale aby mu pomohla se zničením nepřítele. Válka pak neslouží k tomu, aby se z ní lidé poučili, ale aby se díky ní mohli lépe připravit na válku příští, protože bez válčení by vojensko-průmyslový komplex logicky zkolaboval. Jiné než militantní řešení není ani zváženo a účinnost užití tvrdé síly (třeba i proti spojenci) film svým vyzněním nijak nezpochybňuje. Sice není vysvětleno, proč byla společnost rozdělena, ale hlavně, že díky válčení došlo k jejímu sjednocení. Válečné konflikty tak mají v zásadě pozitivní efekt, byť při nich zpravidla zmizí ze zemského povrchu pár velkoměst. Přestože se mi ideologie, kterou film vyjadřuje, příčí (o nakládání s postavou tuze nekompetentní prezidentky nemluvě), a přestože jeho sentimentalita a patriotismus občas překračují únosnou mez, druhý Den nezávislosti jsem si užil podobně jako svého času jedničku. Kompozičně jde o perfektně vyladěný letní blockbuster, v němž má každý motiv a každá postava své opodstatnění (a delší expozice tak později přináší své ovoce). Množství postav Emmerichovi umožňuje měnit podle potřeby hledisko a sdělovat nám informace nezbytné k tomu, abychom byli v obraze a zároveň chtěli vědět víc (když už se schyluje k finále, tušíme, že se objeví nějaký zádrhel, protože všechny dějové linie dosud nebyly dořešeny). Film je ve svém celku i na úrovni jednotlivých akčních scén znamenitě stupňovaný. Deadline, na který jsme průběžně upozorňováni, je stále blíž, emzáci jsou stále větší a silnější, počet důležitých postav v ohrožení stoupá. Rozpočet 200 milionů dolarů je vidět a souboje jsou masivní, ale ani na jednom by nezáleželo, kdyby akce nebyla pevnou součástí vyprávění a nepomáhala posunovat příběh odstraňováním některých překážek a vytvářením jiných. Když už dělat velké hloupé a ne moc originální sci-fi, pak s podobným vypravěčským umem. 80% (21.06.2016)

DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK je přesně tím, v co člověk doufal, že bude. A zároveň potvrzuje obavy, které je možné v souvislosti s pokračováním po letech mít. Co přesně znamenají obě floskule, se dozvíte v této kontextové kritice, v níž rozebírám, v čem pokračování není oproti jedničce již ozvláštňující, v čem v porovnání s ostatními současnými velkofilmy ozvláštňující je... a proč jsou elitisti ve svých (nad)interpretacích tak mimo. (23.06.2016)

Co dodat? Starý liberál, kterému už všechny lodě uletěly, ale on jako zázrakem dál hněte svoje předražené anachronické vize spojený států lásky a tolerance. Je to napůl skandální a napůl strašně nakažlivé. Když se na plátně srdceryvně loučí dva staří gayové nebo Bill Pullman tahá lidstvo za nohu dalším budovatelským projevem těsně po mozkovém kolapsu, připomíná mi to, proč mám Rolanda tak rád. Princip over the top dotáhl daleko over the top. Nerozumí byzu tak jako Michael Bay, takže i setkání čínské sexy divy, amerického yuppíka, australského surfera, židovského morouse a intergalaktické koule na pitevním stole vyhlíží jako kouzelný omyl, jehož divák je tak trochu neznámý. Ten film nejvíc vystihují dvě scény - starej Levinson prodávající se slevou knihu Jak jsem zachránil svět komatózním penzistům a doktor Ocun, který ihned po procitnutí ze 7300 dnů trvajícího komatu začne nakopávat emzácký prdele. Přesně tohle je Den nezávislosti 2. (strašně bych potřeboval vidět trojku btw) (29.06.2016)

Nejsem si úplně jist, co tamní divák očekával? Druhý díl Den nezávislosti zašel do absolutní lidské krajnosti, kterou bychom si jakožto diváci nedokázali ani představit. Tudíž se Roland Emmerich opět překonal a připravil si budoucnost s emzáky a se vším všudy kolem toho. Nejkřiklavější ze všeho je americký patriotismus, který vysloveně teče proudem snad z každé scény. Kdyby dodal, že film v jednu chvíli vysílá live TV Amerika do sto padesáti států světa, kdy na dvě hodiny zrušili všechny kanály a nechali by běžet jenom toto, nikdo by se mu nemohl divit. Na druhou stranu mě trošku mrzí, že si Roland neumí udělat legraci sám ze sebe a nedokázal z tohoto filmu udělat druhý díl Hvězdné pěchoty. Po straně scénáře v tom naděje rozhodně byla. Za to si ale připravil dokonalý digitální vizuál, který ho zachraňuje všude kde se dá a vlastně ho zachránil i po zbytek filmu. To jediné totiž zaručuje kvality tohoto filmu a vyvyšuje ho alespoň do standardní Emmerichoviny. Takže, co že jsme to vlastně vůbec chtěli? (10.05.2017)