Reise nach Agatis

Tak nevím. Po té auře, která Mariana Doru obestírá, a kvůli které jsem se jeho filmům prozatím vyhýbal, se dostavilo mírné zklamání. Čekal jsem, že pudu do vývrtky a budu proklínat okamžik, kdy jsem se rozhodl něco od něho zkouknout... a ono nic. :-) Samozřejmě tomu pomohla volba filmu, vybral jsem něco, co (na jeho poměry) nebude moc (pseudo) art, ani přílišný zvěrstvo, a nebude to trvat šest hodin. A jako dobrý, líbilo se mi to. Dora je zajímavej auteur, kterej si jede svoje. Na dovolenou do Chorvatska s ním teda nepojedu, ale něco dalšího i zkouknu. (12.08.2022)

Dovolím si bez urážky reagovat na jeden zdejší pětihvězdičkový komentář: Takže kdybych nekvalitní kamerou a naprosto neumětelským způsobem natočil sebenudnější děj, proložil ho mizernými záběry "přírodních krás", a nechal k tomu hrát nějakou silnou a dojemnou a uměleckou hudbu, znamená to, že ten film pak díky té hudbě bude také silný a dojemný a umělecký, a ony mizerné (=mizerně natočené) záběry přírodních krás mu dodají nějakou existenciální hloubku?? No to snad... Reise nach Agatis je bezkonkurenčně nejnudnější a nejmizerněji natočený exploaťák, jaký jsem kdy v životě viděl. Pro někoho umění, pro jiného odpad. (15.01.2014)

Manželský pár počas dovolenky v Chorvátsku podniká výletnú plavbu na malej jachte. Nebolo by na tom nič nezvyčajné, keby si svojský partner obyčajnej ženy ako je Isabell, nedoprial doprovod v podobe mladej spoločníčky. Kým v krásnej dievčine spočiatku budí dojem zaujímavého, priam starostivého muža, je to práve Isabell, ktorá pozná pravú stránku Rafaelovho zvráteného správania, ktoré nenechá na seba dlho čakať. Najsilnejšou stránkou podaktorých nemeckých hercov je budenie reálneho dojmu slizkosti a nechutnosti. Bohužiaľ, na mňa pôsobia veľmi nesympaticky, čo je na druhú stranu zrejme vodou na mlyn pri hororovej tvorbe (obzvlášť pri tomto druhu spracovania!). Snímok ako taký bol pre mňa až na úvod a úplný záver, kedy človeku môže prísť doslova špatne a úzko na duši, totálnou nudou. Čím viac sa však blížil koniec, aj vďaka hudbe z orgánu z kostola Sv. Františka, vzbudil pomerne silné nepríjemné pocity. No a presne to bolo jeho účelom - 55% (17.10.2015)

Párik vezme stopárku a vyberú sa na "romantickú" plavbu loďkou, problém je akurát ten, že chlapík je tak trochu psychopat a začne sa teror - či už fyzický alebo psychický. Marian Dora začína byť pre mňa akási ikona nemeckého zvráteného hororu. Po totálnom šialenstve Cannibal a ďalšom chorom (avšak pridlhom) snímku Melancholie der Engel som netušil, kam až bude schopný zájsť. Spočiatku to nevyzeralo nijako extrémne, aj keď tá gorescénka na pláži v úvode mi jasne dala najavo, že režisér sa nezaprie. Potom to pokračovalo v umiernenejšom duchu so spomaleným dejom, takže som si napokon myslel, že z toho žiadne ďalšie šialenstvo nevznikne. Ale to, čo nastalo v závere... už nemienim popisovať, pretože sa to slovami popísať nedá a nemienim riskovať kazenie mládeže (príp. že na mňa nejaký horlivý moralista rovno pošle uja v bielom plášti s kazajkou). Ale predstavte si, ono sa mi to naozaj páčilo, no čo už narobím. Ich will mehrere solche Filme von Marian, und schnell!!! (22.04.2013)

Dora je neuvěřitelně zručný filmař a jeho filmy jsou temné básně. Tenhle kousek mně zbytečně dlouho hnil doma. Úvodní plážová scéna, skvěle nasnímaná, by mohla být klipem pro leckterou temnou kapelu. Místo křiku oběti bouří moře! Moře je zlaté, stříbrné a nakonec onyxové.Na jeho hladině vznikají abstraktní obrazy doprovázené podmanivou hudbou Transmitted Dreams. Zpočátku impressionistická báseň se postupně přetaví v dekadenci. Koketa Lisa pozdě zjistí, že nasedla na nesprávnou loď. Spojení hudby a násilí připomene obrazy ze Saló aneb 120 dnů sodomy. No a pak samozřejmě Fulci. Rozparovač z New Yorku věčně inspirující. Jako celek působí snímek coby dokonalý šperk určený spíše artově orientovanému publiku. (06.07.2018)