Válečná generace

Tak toto je zatiaľ to najlepšie, čo som od Nemcov videl. Tradične to u vojnových filmov býva tak, že Nemci sú tí zlí a ostatní sa ich snažia stoj čo stoj zraziť na kolená. Vojnová generácia ponúka úplne iný pohľad. Na príbehu piatich priateľov nám ukazuje hrôzy vojny z pohľadu nemeckého národa. A nielen to, perfektne odhaľuje ten názorový posun, ktorý sa v hrdom národe odohral. Od nadšenia, pýchy a túžby po pomste, až k tvrdému precitnutiu, strate ilúzií a rezignácií. Ďalším skvelým detailom tohto diela je, že nerozlišuje dobré a zlé na Nemcov a tých ostatných, ale perfektne ukazuje, že je to o ľuďoch, nie o rase, či národnosti. Scenár znamenitý, bojové scény skvelé, herci dokonalí. Toto sa fakt podarilo. (04.11.2019)

Nemecká televízna produkcia (ZDF) na veľmi slušnej úrovni, rozprávajúca príbehy piatich mladých ľudí počas vojnových rokov. Strhujúce príbehy ľudí odchádzajúcich na front ako „víťazov blitzkriegu“ vracajúcich sa ako ľudské polotrosky poznačené krvou obetí vojny a zážitkami. Všetky hlavné postavy boli hercami veľmi dobre stvárnené. Zo všetkých najviac „vytŕčal“ herecký výkon mladého „haliera“ (Schiling) . Naviac filmové obrázky sprevádzal nádherný hudobný podmaz. A na margo historického pohľadu na dejinné udalosti, Ako „odchovancovi“ sovietskych Bondarčukovských filmov o Blokáde, Osvoboždenii, Sražális za rodinu, či dokonca nejakých poľských „Tankistov so psom“ dobre padlo videnie vojny aj „z druhej strany“. Veď na oboch stranách bojovali otcovia a synovia, ľudia a deti svojich rodičov. Bez ohľadu na to ako sa tá - ktorá strana pozerá na dejinné udalosti (oboch vojen dvadsiateho storočia), ako vníma „vyčíňanie vojny“ či vyčíňanie poľskej, ukrajinskej, (slovenskej) domobrany ... žiadna sebareflexia .... aj keď v podobe kultúrneho stvárnenia .... nezotrie spoluvinu a spoluzodpovednosť za to čo sa udialo. (15.10.2014)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

Famózna, filmová mini séria s vojnovou tematikou, ktorá teda rozhodne nepatrí medzi moje najobľúbenejšie. Nuž ale, keď tento snímok disponuje snáď všetkým, čo má vojnový film predstavovať, ponúknuť. Kam sa hrabú tie americké kokotiny s grcoidným, vlasteneckým nádychom o hrdinoch, ktorí sú jebnutejší ako ten najväčší retard zo špeciálky (Hacksaw Ridge). (03.06.2022)

Ono není nikdy nikdy na škodu vidět druhou stranu barikády při jakékoliv válce. Ono se totiž často ukáže, že i ta špatná strana jsou většinou úplně stejní lidé jako my všichni ostatní. Lidé se svými dobrými stránkami, ale i se svými špatnými stránkami. A já jsem rád, že Němci konečně našli sebevědomí takové, aby nám i svůj příběh dokázali odvyprávět. A i když to udělali skrz televizní peníze, pořád nemůžu říct, že by tenhle mini seriál nestál za to. Pojem TV film na něm totiž není vůbec znát. Obsahuje naprosto skvělý příběh party kamarádů, kteří se kvůli válce rozdělí a kameraman prostřednictvím své kamery vypráví příběhy každého z nich. Mělo to hodně do sebe. Němci zde na sebe byli tvrdí, ale nejenom na sebe, ale i na různé národy po celé Evropě. Pojem sebereflexe se tak odráží i na další tábory, což si myslím, že ne každý dokáže zkousnout. Objevili se zde jak dobří lidé, tak špatní lidé. Což je vlastně válečný standard. Objevili se tak díky tomu jak emotivní scény, tak scény u kterých Vám bude zle. Technicky vzato já téhle sérii nemám vůbec co vytknout. Takhle vydařený příběh z války jsem hodně dlouho neviděl a byla čest ho vidět na dlouhém takřka 300 minutovém formátu. A přiznám se, že bych vydržel klidně i víc. Němci tak opět potvrdili post filmové země, která se nejlépe umí poprat se svojí minulostí. Nejlépe a dost razantně. (18.05.2014)