Z hrdze a kosti

Audiard je opravdu skvělý režisér. Právě jakousi téměř hmatatelnou čistotu režie na jeho filmech (zejména na posledních dvou) obdivuji nejvíc. Všechno krásně šlape a hladce plyne, scény jsou ideálně dlouhé, informace jsou dávkovány v naprosto přesných dávkách - ani moc, ani málo. A navíc vždy po určitém časovém bloku nastoupí hudební intermezzo s parádně vybraným songem. Také oba dva hlavní herci byli výborní, ale svým výkonem mě ale dostal hlavně Matthias Schoenaerts - tomu chlápkovi jsem věřil doslova každý pohyb, ani jednou mě nenapadlo, že "jenom hraje". I po emoční stránce to režisér hezky vybalancoval, není to ani ždímačka slz, ani chladný art. Přesto mi ve všech Audiardových filmech chybí nějaký faktor, který by mě přiměl dát pět hvězd, něco co by mě opravdu dostalo. Třeba příště, už teď se těším na jeho další film. (16.03.2013)

Když už se na něco musím soustředit dvě hodiny, tak chci, aby mně to bylo málo, těchto francouzských 120 minut však nemohu nazvat jinak, než trápením bez poznámek pod čarou s vysvětlivkami, proč jen několik jasných chvil připomínalo, že Marion Cotillard není imaginární a Matthias Schoenaerts možná dochodil i základku, ale kdo si potrpí na spojení nekomunikativních typů s primitivními a vystačí si s monotónní pozorovačkou (neplést si s prožitkem) pohledů do slunce, pěstních soubojů a rychlého sexu, je to celé jeho, já už nebudu... (26.04.2013)

Francouzští filmaři mají docela zajímavou úchylku - točí filmy o neuvěřitelně nesympatických lidech. A dokážou je natočit tak, že se na výsledek dá v pohodě koukat a hridnům dokonce i fandit. Rust and Bone není zdaleka první film, kde jsem si toho všimnul, stává se mi to u french filmů pravidelně. Možná je to prostě tím, že Francouzi jsou nesympatičtí. Audiard bezchybně zvládá řemeslo, jeho nový film má hrozně pěknej vtahující vizuál. Marion Cotillard hraje perfektně. Emoce se ale nedostavily a na konci mi chyběla nějaká katarze, na kterou jsem tak trochu čekal. 70 % (14.12.2012)

Film silných momentů, který trpí přílišnou roztahaností. Je sympatické, že Audiard netahá z diváka laciné emoce, ale působí skrytě, jenomže všechno moc natahuje a tak ten účinek není takový. Silných momentů je tu poměrně dost (záchrana syna z vody, klíčová nehoda), ale trošku zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu. Cotillard je výborná, Schoenaerts taktéž a ta zvláštní chemie, která tam má být, funguje bez problémů. Někomu může vadit, že hrdinové jsou záměrně ne úplně sympatičtí (ona povrchní a provokativní, on jednoduchý a záletnický), přesto si tak nějak srdce diváka svým způsobem získají. Je opravdu škoda, že to má dvě hodiny, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. Naštěstí to má působivou hudbu, krásnou kameru a řemeslně je to vydařené, takže pod průměr to nikdy neklesne. Je ale pravda, že to mohlo být intenzivnější, silnější a působivější. Ve výsledku tak jde o lehce nadprůměrné drama s výbornými herci a zajímavým, i když ne zas tak objevným příběhem, který se nevyhýbá určitým klišé, ale dovede s nimi dobře pracovat. 60% (20.02.2013)

Drama dostatečně depresivní, ale zároveň ne zcela beznadějné, s uvěřitelným příběhem a chemií mezi hlavními představiteli, na jejichž hereckých výkonech film staví nejvíce. K technické a vizuální stránce nemám námitek. Akorát…snímek nejde až na dřeň, jak to má v názvu. Opravdu si myslím, že v některých ohledech se nemuseli tvůrci bát přitlačit víc na pilu, a to zejména ohledně vyústění jedné situace (rozmlácení ledu bych ještě nějak vzal, ale to potom?!), navíc ten v podstatě zcela harmonický konec působí trochu jako pěst na oko. Proto pouze slušné 4*. (21.12.2013)