Úžasný hotel Marigold

Lehkým stylem napsaná příručka, jak komunikovat se starými lidmi a Indy – pro ty, kdo své prarodiče deset let neviděli, v Indii nikdy nebyli a nic na tom nehodlají měnit. Madden bez jakýchkoliv okolků staví celý film na britských hercích první třídy (kteří ovšem věkově patří do univerzity třetího věku). Dává jim dostatek prostoru, aby se vypovídali o svých prvních láskách a posledních přáních. Jelikož dámy a pánové vskutku mají nač vzpomínat, mluví dlouze a často. Aby nás jejich dojímavé, vědomím nedlouhé budoucnosti prostoupené výpovědi náhodou nepřivedly k myšlence, že život je děvka (která ovšem víc bere, než dává), jsou vážná slova prokládána dynamičtější indickou milostnou linií a humornými scénkami na téma sex v pozdním věku. Lechtivý humor pozbývá na nepatřičnosti (a tedy na vtipnosti) ve světle filmů jako Sedmé nebe – to je dnes představa geronto-sexu ještě stále tak výstřední? Bohužel se mi nepodařilo rozluštit, jaký význam, kromě exotických lokací, mělo situování děje právě do Indie. Někteří z účastníků zájezdu mohou pamatovat zlaté časy britského impéria, kolonialistická minulost však ve filmu není nijak rozváděna, nanejvýš implicitně na postavě Maggie Smith, která se z nerudné rasistky jako zázrakem mění v celku vlídnou paní. Producentovi zřejmě přišla Indie jako vhodná lokace. Od Anglie odlišná dost, aby byl nevyhnutelný střet kultur nápadný, současně spojována s filozofií, ze které se západní člověk může hodně naučit. Netuším ale, proč by se něco radikálně nového měli učit lidé, jež již byli životem poučeni dosyta. Žádný z nich přitom nevypadá na dobrodružný „zážitkový“ typ a neboť do hotelu zřejmě (snad s jednou výjimkou) nepřijeli zemřít, nepůsobí jejich touha okusit na stará kolena něco exotického ani trochu věrohodně. Dobrými pocity zahalený a hřejivými barvami prosvětlený film zcela postrádá autentický odér stáří, smrti a indických ulic, zato na sto honů zapáchá scenáristickým kalkulem a tou nejprostší režisérskou rutinou. Je pěkné mít Nighyho, Denchovou a Wilkinsono pohromadě, přesto si raději pustím film, kde hrají sami a který netrvá čtyři hodiny psychického času. 60% (18.04.2012)

Pro fandy akčnáku toto opravdu nebude to pravé ořechové. Ale přeci tento film má své klady. Primárně je zde výborné skvělé herecké obsazení, které bohužel už pomalu dosluhuje. Hrát ve věku nad 80 let to klobouk dolů. Film je prošpikovaný dlouhými dialogy a posun v dějové lince je velmi poklidný. Závěr je přeci jen trochu rychlejší, ale ta stopáž je zbytečně dlouhá, ke konci jsem se lehce nudil. Jak jsem již zmínil, konec je už v rychlejším tempu a i na zamyšlení. Velmi netradiční film, který mohu doporučit. (04.11.2017)

Aneb kterak chtějí noblesní britští důchodci odpočívat v exotické zemi a kterak si tvůrci představují laskavou komedii. Bohužel mám jiný názor – jak na to, kde strávit stáří, tak i na to, co si pod pojmem laskavá představit. Samozřejmě jsme svědky také pokusů do proklouznutí do dalších žánrů, takže se ocitneme i v dramatičtějších vodách o smutném údělu stáří. Nakonec sklouzneme k očekávatelné schematičnosti a nikterak originálnímu vyprávění. Leccos naštěstí zachrání výkony současné britské herecké smetánky, ač moc nechápu, proč chtějí na stará kolena okusit něco exotického, když z nich žádnou touhu divák necítí. Navrch nemám rád Judi Dench. (01.08.2015)

Jste li zarytý funoušek Bridže a každý druhý den si s ostatníma skoromrtvolama lámete hlavu, jak zmáknout sehrávku, aby ta druhá nesympatická babka s protivným dědkem dostali na prdel, přičemž si v uvolněné konverzaci vyměňujete životní zkušenosti s prostatou, močovými kameny, artritidou, křečovými žilami, parkinsonem nebo roztomile fatalisticky polemizujete o kremaci, rozprášení či zakopání naprudko, budete z tohoto filmu nadšeni!!! Pokud ne, pořádně se před tím zamyslete, chcete li být rozprášeni nebo nacpáni vedle dědy Winstona do už tak narvané rodinné hrobky, protože u toho natuty pojdete nudou! (16.07.2012)

Tak jsem se s chutí dodíval na tento film a lehce se mi chce sarkasticky podoknout, že se film lehce podbízivě nabízí divákovi tím, že na něj působí citově, že na něj působí exteriérově, že na něj působí tak a tak a mnoho bla bla bla... Himbajs, od toho je to přeci film, ne? Takže shrnuto podtrženo - Báječný hotel Marigold je báječný film, který na mě po delší době velmi zapůsobil. Velmi, ale velmi.... I když je plný počet hvězdiček možná realisticky moc, pocitově to jinak nejde, než dát plný počet. A film je taky o pocitech a prožitcích... vlastně ne taky, ale hlavně o pocitech a prožitcích.... Dobrá práce pane Maddene... (19.09.2012)