Tři slova

„Jak se máš? Nemáš s kým mluvit? S obyvateli?“ - „Nikdo tady není tak fit jako já.“ Zatímco Lily je akční a svěží, z jejího drahého už je v podstatě jen mrkající zelenina, u které není nasnadě otázka „jestli“, ale spíš „kdy“ (jakkoliv se s tím žena tvrdošíjně odmítá smířit). Do jejího rutinního života však vtrhne příval energie v podobě čerstvě nastěhovaného Švéda, který jí přinese až nečekaně mnoho vzrušení…Hlavní hrdinka to nemá jednoduché. Výčitky z návalu dlouho neprožitých pocitů, pochyby, nepochopení až odpor okolí…ale mně rozhodně nedělalo problém se do ní vcítit a fandit jí, tím spíš, že to bylo nejspíš být naposled, co něco takového zažívala. A přestože mě i pořádně naštvala, její vnímání „zrady“ se také nakonec dalo pochopit, protože to pro ni znamenalo mnohem víc. Tři slova jsou smutným filmem, s pár hodně hořkými momenty, ať už šlo např. o „bingo“ (některé věci se věkem ani trochu nemění) či třeba štědrovečerní „idylku“, přesto má i záchvěvy naděje. Konec mě (na dánské poměry) trochu překvapil, ale vlastně proč ne. Dávám slušné 4*. (30.01.2022)

Jen Sever napadne scénář v místě, kde si už nikdo nedokáže představit život. A erotická scéna v domově důchodců? To je teda má premiéra. Jediný film, který byť jen naznačil zimu života v tomto místě, je Zápisník jedné lásky, jinak jsem nic podobného neviděla. Aneb Když jdou senioři do puberty. To však nic nemění na tom, že se mi to táhlo. Jediný zvrat bylo zjištění, že má hlavní hrdinka amnézii, jinak jsem seděla s hubou dokořán u jejího románku. Nic víc. Jde tedy o jeden z nejméně záživných severských snímků a vězte, že takových je sakra málo. Díky Ódine. (10.02.2018)

Silný film. Většinu z nás čeká stáří, já už do něho nakročil. A navíc v dnešní společnosti, kdy se prodlužuje věk, ale nikoliv kvalita života, snad není rodiny, která by nezažila problémy se svým blízkým, upoutaným na lůžko anebo zase se starcem, u něhož se projevují první příznaky demence. Ale i ti chtějí žít. Žít a užívat života. Lily hluboce milovala svého manžela a doprovodila jej až do Domu seniorů, jenže - jak se postupně dozvídáme, bylo to také především proto, že její dcera s manželem se rozhodly prodat její domek... Nebylo divu, že našla vztah k optimistickému staříkovi, bývalému pilotovi, který jí vyprávěl o krásných vzdálených městech a slíbil jí cestu do Paříže, ačkoliv sám věděl, že jeho zdravotní stav mu takovou cestu již neumožňuje. A že se pak dostala k dalšímu konfliktu s rodinou... Asi nejlepší dánský film, který jsem v posledních letech viděl. (06.06.2018)

Ohromující dojemný příběh lásky v pozdním věku, kdy hlava už není jasná jak bývala a tělo nedokáže dělat věci jako dřív. Ghita Nørby (známá i ze seriálu Riget), ve svých 81 letech svoji roli zahrála přesvědčivě a se šarmem, a přestože to byl opravdu hodně smutný film, nakonec u mě z tohoto stárnutí převážily pozitivní dojmy. (26.06.2016)

Viem, že veľa ľudí tento snímok chváli, ako je citlivo a dramaticky veľmi dobre spracovaný, ale nemôžem si pomôcť... na mňa to pôsobilo dosť umelo a cudzo. Ale možno je to len tým, že v dánskych domovoch pre dôchodcov to funguje trochu inak ako u nás, tak to vidím skreslene. U nás je to peklo kde romantika je na poslednom mieste, tam v Dánsku je to asi prechádzka ružovou záhradou. Jediné čo ma výraznejšie oslovilo bol zaujímavo vykreslený vzťah matky s dcérou. 60/100 (16.09.2016)