Nøgle hus spejl
Key House Mirror
Réžia:
Michael NoerScenár:
Anders Frithiof AugustKamera:
Magnus Nordenhof JønckHrajú:
Ghita Nørby, Sven Wollter, Trine Pallesen, Jens Brenaa, Michael Sand, Marie-Louise Coninck, Martin Hall, Eva KååsObsahy(2)
V domově důchodců Lily pečuje o svého Maxe, který se po několika mrtvicích nemůže hýbat ani mluvit. Po boku manžela se ale cítí v pasti, takže když se sem nastěhuje temperamentní džentlmen, je Lily jím i jeho vášní k životu zcela okouzlena. Manželé Lily (Ghita Nørby) a Max (Jens Brenaa) jsou svoji už přes padesát let. Teď společně žijí v pečovatelském domě, na jehož profesionální péči je Max po prodělání mrtvice zcela závislý. Lily, která tak musela odložit vlastní život stranou, zoufale touží po vzrušení a intimitě. Když se pak vedle nich nastěhuje muž, který si říká "pilot" (Sven Wollter), je Lily jím i jeho vášní k životu naprosto okouzlena. Lilyini příbuzní ani ostatní obyvatelé domova ale nejsou z její nové známosti příliš nadšení. Lily, která u vlastní rodiny naráží na nepochopení a po boku Maxe se cítí jako v pasti, se rozhodne prolomit mříže svého neviditelného vězení a získat zpět kýženou svobodu. (Cinemax)
(viac)Videá (2)
Recenzie (20)
Téma tak blízké, až mě mrazí. Té paní mi bylo líto, strašně moc! Brečel jsem a vzpomínal na svou nevlastní prababičku. Byla to filmová pocta všem starým nemocným lidem, kteří to mají velmi těžké. Ta postupující demence, ztráta soudnosti, neuvědomování si souvislostí... Tenhle film mě bolel. A zanechává mi v srdci strach z budoucnosti. ()
Ohromující dojemný příběh lásky v pozdním věku, kdy hlava už není jasná jak bývala a tělo nedokáže dělat věci jako dřív. Ghita Nørby (známá i ze seriálu Riget), ve svých 81 letech svoji roli zahrála přesvědčivě a se šarmem, a přestože to byl opravdu hodně smutný film, nakonec u mě z tohoto stárnutí převážily pozitivní dojmy. ()
Viem, že veľa ľudí tento snímok chváli, ako je citlivo a dramaticky veľmi dobre spracovaný, ale nemôžem si pomôcť... na mňa to pôsobilo dosť umelo a cudzo. Ale možno je to len tým, že v dánskych domovoch pre dôchodcov to funguje trochu inak ako u nás, tak to vidím skreslene. U nás je to peklo kde romantika je na poslednom mieste, tam v Dánsku je to asi prechádzka ružovou záhradou. Jediné čo ma výraznejšie oslovilo bol zaujímavo vykreslený vzťah matky s dcérou. 60/100 ()
Jen Sever napadne scénář v místě, kde si už nikdo nedokáže představit život. A erotická scéna v domově důchodců? To je teda má premiéra. Jediný film, který byť jen naznačil zimu života v tomto místě, je Zápisník jedné lásky, jinak jsem nic podobného neviděla. Aneb Když jdou senioři do puberty. To však nic nemění na tom, že se mi to táhlo. Jediný zvrat bylo zjištění, že má hlavní hrdinka amnézii, jinak jsem seděla s hubou dokořán u jejího románku. Nic víc. Jde tedy o jeden z nejméně záživných severských snímků a vězte, že takových je sakra málo. Díky Ódine. ()
Smutný, řemeslně po seversku dobře odvedený film, který míří na emoce, nicméně mne v tomto svém hlavním zacílení míjí. Obdivuji úroveň dánského domova důchodců, ale onu hlavní důchodkyni nedokážu litovat, jak bych podle autorů asi měl. Připadá mi přes všechny pochopitelné okolnosti sobecká, a to vůči všem: manželovi, rodině i milenci. Nejsem schopen jí pocitově přijmout, jít s s ní. ()
Galéria (16)
Fotka © ASC Distribution
Reklama