Réžia:
Anton CorbijnScenár:
Andrew BovellKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Herbert GrönemeyerHrajú:
Philip Seymour Hoffman, Rachel McAdams, Willem Dafoe, Grigorij Dobrygin, Homayoun Ershadi, Nina Hoss, Daniel Brühl, Herbert Grönemeyer, Mehdi Dehbi (viac)Obsahy(2)
Issa Karpov je utečenec z Čečenska, ktorý je v Nemecku ilegálne. Dostane sa do hľadáčika nemeckej tajnej služby, ktorá monitoruje aktivity militantných moslimských kruhov a predovšetkým činnosť dr. Abdullaha, bohatého filantropa, ktorého podozrievajú z financovania terorizmu. Keď vysvitne, že Karpov má v hamburskej banke uloženú veľkú sumu peňazí, začne sa o prípad zaujímať aj americká ambasáda. (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (466)
Film co má hlavu a patu, ví co chce říct, jakou formou to chce říct s neskutečně ostrou a nekompromisní atmosférou. Děj začína jakoby od prostředka a divák si musi vztah k postavám budovat a dějové linky a souvislosti mezi jednotlivými charaktery rozplétat sám hned od prvních minut. Žádné oslí můstky, pomocné indicie, žádné placebo scény. Poctivá filmařina, která je ale až přiliš strohá a odměřená, sice nechávajíc zajímavě naturalistický pohled na terorismus jako takový, ale zároveň nechybí zbytečně pomalé, "jakoby" hluché sekvence. Hoffman byl velká herecká persona a tahle oldschool záležitost není špatná, jen krajně nepřívětivá. ()
"Otvorte sa nám pán Gunther, vy nám nedôverujete?..." Podľa poniektorých vlažnejších hodnotení je jasné, že mnohí čakali niečo iné. Bol som na tom rovnako, ale výsledok ma nesklamal. Tento thriller je pre mnohých divákov až príliš reálny a z toho dôvodu sa tu takmer všetko rieši za stolom a nie samopalom. Takmer výlučne konverzačný film má výborné herecké obsadenie a už nebohý P. S. Hoffman sa rozlúčil naozaj dôstojne a úprimne hovorím, že mi bude chýbať. Nebol to sexsymbol, ani typ po ktorom by šaleli davy, ale bol to kurva dobrý a poctivý herec. V menšej roli sa tu objaví sympatická R. Wrightová so zaujímavým krátkym a tmavým účesom, no v závere som mal chuť ju zadusiť rovnako ako Hoffman. Ak za Najhľadanejším mužom hľadáte akčný thriller, tak si rýchlo nájdite niečo iné. Toto je pre mnohých asi až príliš vážne a reálne, ale diváka si určite nájde. Alebo to berte ako dôstojnú rozlúčku s Hoffmanom...80%. ()
"Malá ryba nám chytí větší. A pomocí větší, chytíme velkou." Mám jisté potíže s osmahlými chlapci omotanými výbušninami, ale proti neozbrojeným bubákům nevnucujícím mi Alláha, nevysávajícím sociální systém a makajícím v Německu ve fabrice u pásu v podstatě nic nemám. Nicméně tajné služby mají být paranoidní, mají očekávat kudly do zad i od svých spojenců a hlavně chránit civilní obyvatelstvo. V takovém případě přežiju i drobné porušení lidských práv, ale byl bych rád, aby filmy o tomto tématu byly napínavé a rozhodně by neměly být předvídatelné. To se tentokrát příliš nepovedlo, vše neomylně směřovalo k závěru "jako ze života" a já v tom žádné příliš velké napětí nenašel. Škoda, protože tady se ze začátku rozehrávala slušná pecka. ()
Hrdina přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat. Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů. Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo. ()
Pomalý, atmosférický a kvalitní autorské počiny 70. let připomínající mix špionážního thrilleru a artfilmu (málo redundantní syžet, méně zřetelné motivace, nevyplněné vyprávěcí mezery). Informace nejsou pro lepší srozumitelnost několikrát opakovaný, mezi jejich prvním a následujícím výskytem (stvrzujícím jejich důležitost) někdy uběhnou desítky minut (Seven Friends) a stejně dlouho trvá, než dojde k jejich vsazení do širšího kontextu (např. rodinných vztahů - Jamal). Podstatné je často řečeno jenom v narážce nebo jsou vodítka umístěna někde v zadním plánu jednoho z dlouhých, precizně komponovaných záběrů s malou hloubkou ostrosti (například nápověda, jak celý film skončí, přichází s předstihem několika minut). Vzhledem k častému umisťování podstatných objektů mimo střed rámu, záleží na každém přerámování a pozici všech figur v mizanscéně. Scenárista přitom oproti předloze distribuci informací zpřehlednil a do centra dění zřetelně umístil jednu postavu (ačkoli jsem na základě knihy čekal, že protagonistou bude Brue). Zvýznamnění Bachmanna, muže, který by měl mít věci pod kontrolou, ale tak docela nemá, nahrává ústřednímu tématu bezmoci (ve vztahu k nepřehledné post-9/11 síti organizací zajišťujících národní bezpečnost). O osobním životě Hoffmanovy postavy je nám přitom paradoxně přímo sděleno nejméně, čímž je posilován zavádějící dojem, že zatímco on může autoritativně sledovat a poslouchat kohokoli, sám je sledovatelný (a manipulovatelný) jen obtížně. Obrázek o jeho charakteru a momentálním duševním rozpoložení si musíme složit z mnoha náznaků přítomných v dialozích a zejména v mizanscéně (sklenice alkoholu a cigareta definičními znaky). Náznaky jsou to přitom ještě méně určité než v knize (vztah s Frau Freyovou). Postavy dokonce vedou dialogy o prostředích, v nichž se cítí dobře a která je charakterizují (Annabel není příjemná luxusní restaurace, Bachmann je štamgastem v zaplivané přístavní hospodě). Corbijn vytěžuje noirové prostředí zabetonovaného velkoměsta s řekou, z jejíchž temných hlubin hrozí na povrch vylézt nejedno nemilé překvapení (z vody jako kdyby se v úvodním záběru vynořil také Issa). Pojetí Hamburku jako města, kde je věčně noc a prší je k našemu překvapení převráceno ve zdrcující závěrečné scéně, odehrávající se za jasného bílého dne. Dominující barvy exteriérů, interiérů i šatů postav (žlutá s modrou nebo zelenou) jsou stejně nevlídné a odtažité jako čistě profesionální vztahy mezi postavami, z nichž většina žije bez rodin i bez budoucnosti (o čemž hovoří Bachmann s Jamalem) a mají-li nějaké romantické ideály, v průběhu filmu o ně přijdou. Bachmann díky Hoffmanovu excelentnímu výkonu, korunovanému jedním z vůbec nejpůsobivějších odchodů ze scény, funguje jako autentická lidská osobnost i jako zosobnění univerzálního pocitu ztráty kontroly, důvěry a svobody. Závěrečný zvrat nepřichází odnikud, ale je nenápadně budován po celý film, jehož vyprávění je ve skutečnosti méně komunikativní, návodné a přehledné, než se jeví, neboť na jednu z dějových linií, nakonec tu směrodatnou, upozorňuje pouze mimoděk, jako kdyby neměla hrát významnější roli. Finále bourá naši představu o tom, kdo udává tón, kdo manipuluje koho kterým směrem. Po stránce řemesla a důslednosti, s jakou hájí (a nakonec obhajuje) své málo vědoucí, málo komunikativní vyprávění, nelze Nejhledanějšímu muži nic vytknout. Srovnatelně náročný, ale vděčný divácký zážitek jako Jeden musí z kola ven. 90% Zajímavé komentáře: ORIN, ScarPoul, MessiáŠ, maddy, F.W.Colqhoun () (menej) (viac)
Galéria (30)
Zaujímavosti (6)
- Příběh knihy Johna le Carré "Most Wanted Man", podle které je film natočen, je založen na skutečném životě Murata Kurnaze, muslima tureckého původu. Kurnaz se narodil a žil v německém Hamburgu, ale byl obviněn z napojení na teroristickou organizaci Al-Kajdá. Poté, co byl zajat Američany, strávil 4 a půl roku ve vězení Guantánamo na Kubě. Propuštěn byl v roce 2006. (Dr Lizal)
- Do hlavnej ženskej úlohy Annabel Richter boli zvažované herečky Amy Adams, Carey Mulligan a Jessica Chastain. (m.a.t.o.)
- Natáčanie prebiehalo prevažne v nemeckom Hamburgu, kde sa podľa knižnej predlohy dej odohráva. (m.a.t.o.)
Reklama