Bůh žehnej Americe

3,5*/5 Zaujímavý film zaslúžene označovaný ako kontroverzný. Goldhwait (Zed z Policajnej Akadémie:))) je nesporne zručný režisér aj scenárista, tentokrát si zobral na mušku tému, ktorá si zaslúži byť analyzovaná, diskutovaná a hlavne riešená (niekedy aj radikálne). Goldhwait je nasraný a cez svoje filmové alter ego a svoju projekciu ukazuje svoje riešenia, je cynický, ironický a čiernočierne "humorný", politická korektnosť tu schytáva facky, priam guľky z AK - 47ky. Má svoj názor na krajinu, ktorá je fake až hrôza, tak isto ako ľudí, TV, médiá..všetko. Taký silný a trefný úvod ako v tomto filme som už dlho nevidel, bohužial postupom času sa film tak trochu stáva tým, čo sám kritizuje a ide bohužiaľ aj proti sebe. Nech hodí kameňom ten, čo by niekedy v mysli neriešil situáciu podobne (hoci asi nie tak radikálne) ako hlavný anti- hrdina, na druhej stranej strane pri množiacich sa správach z USA, kde týpek vystrielal svojich kolegov alebo polku kina, tak ma až mrazí. Možno aj oni cítili potrebu vyjadriť kritiku ľuďom a spoločnosti v mene dobra. V úvode som si myslel že pozerám ďalší Falling Down alebo alternatívu môjho top 5 filmu Day of the Wacko, bohužiaľ ten zámer a myšlienka nevypálila tak, ako som myslel. Každopádne odporúčam púšťať tento film ako zrkadlo našej pokrivenej a stále extrémnejšej spoločnosti...a aj tak väčšina ľudí si po tomto filme pozrie ďalší diel ich obľúbenej reality show, ktoré vysiela každá televízia. God is in the TV... (02.10.2012)

Úplně přesně nevím, jak film hodnotit. Tedy rozmýšlím se v oboru hodnoceních nejvyšších. Jistě se jedná o naprosto pravdivou sondu do života běžných lidí v americe a velmi brzy i do života lidí v naší malebné zemičce. Co si budeme povídat. Nemáme k tomu daleko. Ale bouřit se proti násilí násilím se mi nezdá býti řešením adekvátním. Jistě budete cítit jistou satisfakci, když ze světa odstraníte pár pěšáků v podobě otravných sousedů, kolegů z práce, či televizních ,,hvězd". Ale to je tak asi všechno čeho docílíte. Ono tedy v tomto případě hlavním hrdinům ani o nic více nešlo, takže já to beru. Co beru méně je výběr hlavních hrdinů, tedy minimálně výběr té otravné a ošklivé slečny bez veškerého talentu. Kdyby byla nahrazena někým lepším tak bych vážně zvažoval udělení plného počtu. Dlouho jsem se u filmu takhle nenasmál. Ta úvodní pasáž, kdy hlavní hrdina seděl před televizí a přepínal, to bylo něco skvělého. Musím zmínit scénku z fiktivního Big Brothera, kdy si jedna žena v návalu hněvu vyndala tampón a hodila ho po druhé. Kdybych seděl na židli, tak bych z ní okamžitě spadl. A to tvůrci v podstatě vzali to, co můžeme denně vidět v televizi a mírně to zveličili. Scénář je vážně úžasný. Pár dírek, či nudnějších pasáží v něm zaznamenat jistě lze, ale není jich mnoho. A když se zrovna nevtípkuje, tak film nemá problém přeladit na zcela vážnou strunu a filosofovat na aktuální téma. Některá místa jsou vyplněna úžasným černým humorem. A ten soundtrack♥♥♥. Naprosto vhodný výběr písní ke každé pasáži. Tu písničku, kterou zpívá ten retoš jsem si okamžitě stáhnul. Má úžasný text. Tohle mi sedlo. 4* (14.10.2013)

Žádné sofistikované uchopení sžíravé společenské kritiky jako v případě Volného pádu nebo Takových normálních zabijáků se nekoná, na to je God Bless America příliš povrchní, prvoplánový a vše v něm musí zaznít až příliš explicitně, aby vyšlo najevo, co tvůrci chtějí říct. Přesto se ale nemůžu ubránit pocitu, že to je vlastně strašně nezávadná a zábavná road-movie s kupou výborných scén. Tam se počítá hlavně silný úvodní monolog, který filmu nastolil laťku, jenž se mu už bohužel nepovedlo překonat. Když Frank potká Roxy, už je to přeci jen docela epizodní vybíjení slavných tvářiček, kde si logika trochu dává dovolenou (jak vystopovali všechny ty lidi, když u sebe neměli ani mobil, jak to že si nikdo jejich brutálního zabíjení nevšiml apod.) a do popředí se dostávají dialogy, jenž si explicitně vylévají "srdce" nad současnou zkaženou společností konzumentů. Brilantní závěrečné zúčtování však leccos napraví a nechává diváky v příjemném šoku nad tím, co zhlédli. Každopádně nelze Goldwaithovi upřít to, že tak hezky a výstižně shrnul denní chléb americké popkultury do jednoho celku. Internetový hit jak vyšitý. 7/10 (02.05.2012)

Slibuji dnes přede všemi, že pokud mi bude datum ukončení mého pobytu na zemi oznámeno s dostatečným časovým předstihem, tak velmi civilizovaně popravím několik pečlivě vybraných celebrit, před jejichž skandály se nelze schovat ani na veřejných záchodcích. Takže díky Frankovi a Roxy za inspiraci, výtečnou zábavu, skvěle padnoucí hudbu a ať Bůh dál žehná Americe - zejména tím, že ji vrátí do rukou indiánů. Howgh! (17.07.2012)