MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Kriminální žánr je rozmáznuté odvětví v kinematografickém průmyslu, jenž přináší stovky a tisíce takto laděných projektů ročně, přičemž se od sebe odlišují minimálně a slouží jako výplach pro večerní pohodlí pracující obce společnosti. Samozřejmě, pár výjimek se najde a mezi ně se počítá i tato prácička. Projekt Joa Penhalla (scénárista vynikající The Road) vzal pod producentská i režisérská křídla David Fincher, čímž to dostalo nálepku jistoty v kvalitní dílko. A vskutku, tato nálepka nešíří žádnou dezinformaci. Kriminálka, zasazená do konce 70. let, průbojná ústřední dvojice agentů FBI. Zpočátku nic nového neříkající premisa. Jenže tady se na to jde jinak. Zde vyšetřovaní hraje vedlejší roli a dává přednost tomu aspektu, díky jemuž dostal tento projekt oprávněnou pozornost. Profilování sériových vrahů. V žánru nezvyklá věc, hodná k detailnímu prozkoumání. A přesně to seriál nabídne. Znázornění různých archetypů pološílených, psychopatických zabijáků a sociopatů je ohromující, sledovat jejich důvody, pohnutky, způsob myšlení s jejichž pomocí vysvětlují své více či méně hrůzné činy je zajímavé a neokoukané, tedy nenudící a pozornost strhující. Ale pozor, nejedná se o dokument, zde popsané atributy jsou vkusně zdramatizovány. Hlavní postavy jsou v úvodu dobře představeny a následující epizody jsou jejich charakterní rysy vymazlovány a podrobovány přirozenému vývoji. Časové období zasazení kupodivu není cpáno v každém záběru na odiv, naopak, pracuje se s ním jako se všední normálností, tudíž toho divák není hned po pár epizodách přejeden. Fincherova ruka je znát. Pod pozadí dostal režisérkou stoličku na první a poslední dvě epizody, tedy na stěžejní části seriálového média. V prvních dvou zodiacovským stylem vybuduje atmosféru a ukáže tvář, jenž toto dílo ponese. Tedy vážnou, lehce cynicky humornou náladu s příhodnými kapkami mrazivosti. Na to navázal s větší či menší (rozuměj kvalitním, ne špatným) přesností zbytek režisérského ansámblu, aby to na konci Davídek znovu uchopil a vydyndal zbytek svého umu k zhotovení skvělého finále a lákadla na další sérii. To vše je podbarveno vybranou dobovou hudbou, jíž nejvíce využívají a zneužívají právě Fincherovy epizody. Tento projekt není pro každého, na mainstream je to moc utahané a protkané ještě utahanějšími dialogy, pro vyspělejší konzumenty to jest žánrový bonbonek se záměrně nakyslou příchutí. 9/10. (30.07.2019)

Po dvouleté odmlce se David Fincher s Joem Panhallem vrací se svými osidly, do nichž nás s tímto skvělým počinem zachytli, aby provedli to stejné i tentokrát a zde. A to se jim dle mého skromného názoru povedlo. Toto pokračování chladného, syrového a velice fajnšmekrsky pojatého seriálu plynule navazuje na jeho první zářez, jak příběhem, tak řemeslnou dokonalostí Fincherovy neochvějné vize, tedy pomalé plynutí se skluzy k polodokumentu se snahou dosažení mrazení jen pomocí slov, jež popisují hrůzné činy zde promítaných kriminálních živlů. Na změny ale došlo a řekl bych, že na vítané. Největší z nich rozhodně patří větší výpravy do terénu, tedy situace, kdy se první sérií studované praktiky jdou konečně pořádně využít v paxi a je hodně zajímavé sledovat nedůvěru všech zúčastněných. Další změnou prošlo sledování soukromých linek našich hrdinů kdy se z hledáčku hlavního zájmu Holden vykroutil do pozadí a pozornost se zaměřuje na zbylé dvě postavy základního tria, což beru jako skvělé rozhodnutí a jejich příběhové oblouky jsou skvělým vyplněním k hlavnímu kriminálnímu tématu. Zde popsané změny se zákonitě projevily v utlumení původní hlavní zábavy, tedy profilování sériových vrahů, díky čemuž byla určitá část sledovatelů bohužel zbytečně popuzena. Na tuto bolístku je zde skvělá náplast v podobě všemi vyhlížené epizody se slavným Charlesem Mansonem, jenž si konečně v rámci tohoto seriálu odbyl premiéru a byla to fantastická podívaná. Jeho představitel byl neskonalou dokonalostí a to lze říci i o celém zaměření na jeho pověstné řádění, kde menší vada na kráse je nepříjemná krátkost tohoto zaujetí, na druhou stranu to bylo samotným seriálem logicky vysvětleno. Všehovšudy s včechnem dohromady se jedná o stejně skvělý počin jak jeho o dva roky starší předchůdce, stále to není pro každého, stále to zeje ve své kategorii jako jedinečný ostrůvek a stále baví. 9/10. (03.09.2019)