MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 1

Desetihodinový, fincherovsky precizní procedurál, kde po vzoru Mužů, kteří nenávidějí ženy, není téměř místo pro osobní linie postav. Workoholické drama, v němž každá scéna slouží k získávání informací, se přesně trefilo do boomu současné popularity doku-žánru true crime, který zde fikcionalizuje pro potřeby vyprávění pojednávající o počátcích profilování sériových vrahů a rozpadu osobnosti pod tíhou takové práce. Série nekonečných, precizně strukturovaných výslechů, ovšem mimo historickou zajímavost slouží také k rozehrání komplexní studie lidské psychiky, subtilně aplikované na dvě ústřední postavy. Neskutečně perfekcionistický seriál, v němž se každý detail a náznak počítá, a v němž se velké zjištění dostaví vždy až po vyčerpávajících, obsahově hutných slovních přestřelkách. Nejlepší epizoda: Episode 10 (10) (08.02.2018)

Seriál o založení behaviorálnej jednotky FBI a prvých krokoch jej výskumu myslí masových vrahov. Vzrušujúce. Pre mňa osobne však boli ešte o čosi viac vzrušujúce momenty zo súkromia trojice vyšetrovateľov. Čo sa dialo za múrmi navštívených väzníc zaujalo, ale naplno pohltilo a prinútilo priamo sa účastniť až to, čo sa dialo medzi stenami domácností a hotelových izieb, počas ciest autom, v reštauráciách a baroch. Skĺbenie výskumu podnetov a reakcií na strane objektov skúmania s podnetmi v prostredí samotných "výskumníkov" a ich reakciami - a obojstranné prenášanie týchto vplyvov - neprestávalo odzbrojovať až do vyvrcholenia (kataklizmy) poslednej kapitoly. Preto aj vrcholné scény celej prvej série u mňa predstavujú "plechovka tuniaka", či "rozchod"... a najväčší podnet do diskusie otázka, kto z divákov na koho strane v rámci onoho rozchodu stojí (pretože som zatiaľ v tom svojom názore sám). Výživné a presvedčivé. Sem s druhou sériou a nech je pokojne zároveň aj záverečnou. (17.04.2018)

Je to hodně zvláštní případ. Je asi důležité nejdříve říci, že jsem si seriál představoval jinak. Myslel jsem si, že budeme zabrušovat lehce do sci-fi. Myslel jsem si, že pojedeme osmdesátkovou atmosféru v nějaké alternativní realitě kde detektivové se budou lidem dostávat nějak do hlavy nebo tak. Něco jako Minority Report. Ale místo toho se detektivové dostávali do hlavy jinak. Upřímně řečeno, psychologie je moje téma. Je to má vášeň a je to jedna z mých největších zálib. Seriál do toho skvěle uvede a neustále se v tom nimrá. Ten rozjezd je sice pomalý, ale něco se v tom najde. Někdo to kouzlo objeví, někdo taky ne. Nejde pro mě o něco dokonalého, ale je to obrovský potenciál, který mistr Fincher objevil, vytvořil a ostatní v tom snad budou skvěle pokračovat dál. Má to nakročeno dobře. Asi opravdu nepůjde o seriál, který se bude rozvíjet k naprosté dokonalosti a každá série bude mega lepší a mega lepší, ale spíše to bude něco na co se vždy rád podívám. Už vzhledem k tomu jak jsem se přistihl, že jsem se na poslední dva díly vyloženě těšil. (22.12.2017)

Mindhunter je seriál přesně pro mě. Ještě když jsem chodil na základní školu, dostala se mi do ruky kniha Století detektivů, která posloužila jako základ pro seriál Dobrodružství kriminalistiky, a já jsem zjistil, že sice nemám vražedné sklony (až na výjimečné případy), ale převelice mě zajímá literatura faktu s podobnou tématikou. No, je pravda, že osudy kasařů a defraudantů mě nechávaly vcelku chladným, vrahové (zvláště ti sérioví) mě ale zaujali velice velmi. Kniha Lovec duší Johna Douglase a Marka Olshakera se ke mně dostala pochopitelně mnohem později, ale za tu dobu, co ji vlastním, už jsem si ji několikrát přečetl a na seriál vytvořený na jejím základě jsem se těšil. Můžu říct, že mě tvůrci nezklamali... No, trochu ano. Druhá polovina sezóny byla od té první pocitově dost odlišná, byla i zřetelně slabší, ale já doufám ve zlepšení. Pokud bude seriál popisovat i činy Dennise Radera, měli by mít tvůrci ke zlepšení dost času, vždyť by měli sledovat děj v letech 1974-91, takže jim věřím a těším se. (09.09.2020)

Odosobněné lokace, chladné barvy, práce s detaily, tlumené emoce, perfekcionismus. Skeptický bůh David Fincher je cítit na sto honů. Co je potřeba k tomu někoho umlátit k smrti? Touha po kontrole, pocit vzrušení, pominutí mysli? Výslechy jednotlivých vrahů mají spád, dialogy odsýpají, napětí graduje. Jenže jednotlivé díly těšily v jednotlivostech, coby celek mi to tolik nechutnalo. Místy monotónní až rozpačité. Tak to prostě je. Ona nepřítomná forma a neosobní pojetí mi jednoduše pro tentokrát nesedly. (08.12.2017)