Mr. Morgans letzte Liebe

Duben si dneska hrál zase na listopad, a tento film se docela trefil do celkové pochmurné nálady. Tím nechci říct, že by šlo o nějakou zoufalou depku, příběh stárnoucího muže ale asi milovníky akčního žánru zrovna nepotěší. Děj pozvolna plynul a nic zvláštního se po celou dobu nestalo, šlo jen o běžný život. A asi proto jsem se u snímku vcelku dobře bavil. Michael Caine byl zárukou kvality, Clémence Poésy ho velmi dobře doplňovala (a moc fajn se mi na ni dívalo), a přestože se tu Gillian Anderson jen mihla, tu chvilku jsem si opravdu vychutnal. Příjemný film bez zbytečného patosu (přitom prostor tu pro něj byl). (22.04.2021)

Ach jo, fakt mám asi na podobné filmy smůlu. Přitom tenhle šlapal, asi tak do 30 minuty skoro bezchybně, pak si Michael oholil svůj mužný vous a rázem bylo po filmu. Spíš to bylo ale filmovým synem, protože, za prvé to byl hrozně nesympatický herec a za druhé, čím víc, se ve filmu objevoval, tím víc mé počáteční odhodlání klesalo, až nakonec skončilo na dvojce. Vůbec druhá půlka byla dost slabá a řekl bych až rozmělněná. A nezachránil to ani tvrdohlavý a herecky bezchybný Michael a sympatická Clémence. Tenhle podobný film bych doporučil mnohem víc. (22.07.2014)

Jako geront-příznivec musím říct, že Michael Caine je noblesní dědula k zulíbání, a i přes to, co ztratil, chtěla bych mít jeho chuť do života, až budu mít ruce plné stařeckých skvrn a zakulatí se mi oční víčka... Jinak škoda, že snímek ve své druhé polovině jako by už nevěděl co říct a sklouzával k větší a větší falši tak, že Pauline začala být až nepříjemná a situace kolem ní a Morganova syna vyumělkovaná... Krom Cainova výkonu mě pak okouzlila pouze dobrá práce s atmosférou, zejména u scény s otevíráním okna - jako osvobozujícím gestem, zbavujícím zármutku, a potom rozhodně francouzské interiéry. Stáří - a s ním spojené osamění - by zasloužilo rozhodně mnohem lepší agitku. (14.07.2014)

Zpočátku strašně milé, v pozdější fázi poměrně smutné a depresivní a přesto pozitivně naladěné drama. Pro někoho možná až kýčovitě patetické, ale pro někoho jako já to je vyloženě pohlazení pro duši. Michael Caine byl skvělý, neméně tak přenádherná Clémence Poésy, na kterou bych se dokázal dívat celé hodiny (nenapsal jsem to o ní už někde?). Justin Kirk hodně překvapil vážnou rolí, kterou si naprosto dával a krátký štěk Gillian Anderson pobavil, leč mě trochu mrzelo, že byla její postava trochu odbytá a to i přesto, že nebyla pro děj filmu podstatná. K tomu nádherná Paříž podbarvená, tentokrát překvapivě spíše komorní, hudbou Hanse Zimmera. (11.03.2014)

"Giraudoux prohlásil, že ti dokáže chybět jediná bytost a to i přesto, že tě obklopují desítky jiných. Pak ti okolí slouží jen jako komparz. Je tu jen od toho odvézt tvou pozornost na chvíli jinam. Jen tě rozptylují. A tak hledáš zapomnění v samotě. Ale teprve díky té opravdu uvadáš." Film křehký jako vzhled Clémence Poésy. Ale tak jako odejde vzhled s věkem, odejde i křehkost a poutavost tohohle filmu s příchodem Morganovo dětí na scénu. Poklidné tempo, slušné výkony, soundtrack za zvuků klavíru, ale po kolikáté už? Filmem mě dovedla ke konci víceméně právě jen a jen roztomilá Clémence, všechno okolo tu bylo jen proto, aby to mou pozornost odvedlo na chvíli jinam. Neodvedlo. 50% (22.04.2015)